Marto – to je fajn, že jsi napsala, co nového?
Marci – no u nás je to trochu jinak – hlavní živitel rodina jsme byla já, vydělávám o dost víc než manžel, takže on byl zvyklý, když se pokazilo auto nebo něco tak věděl, že s emůže spolehnout, že já mám našetřeno a na účtě neměla nidky nic pořádně. Nemáme společné účty takže ted řešíme jak ty penízeky budem přelívat až přijde mimi, protože jestli půjdu na 3 roky tak budu mít 7500 měsíčně což není fakt moc, jen za byt platíme 14 000. No jeho plat není o moc vyšší než ta naše hypotéka. Takže obavy jsou na místě, ale já jsme mu nikdy nevyčetla, že by bral málo nebo že se bojím chudoby, naopak s eto snažím vždycky zařídit tak, aby byl v klidu. No mělo by to být trochu obráceně, ale s učitelským platem v Praze fakt nejsou dělat zázraky, já tu jeho práci beru jako určitý poslání na který přispívám 😀
Sama jsem kromě žurnalitiky vystudoval ještě sociální práci a při škole se tomu věnovala, ale pak už to moc nešlo, když jsme chtěla bydlet sama, ty platy byly šílený. Tak dělám něco, co mě někdy moc nebaví, ale kdo dělá co ho baví, že? 🙂
Já s euskromnit dokážu a ani mi to nevadí, nejsem moc náročná, nebýt té hypotéky tak je to v pohodě, ale stejně nájmy v Praze jsou stejné jako hypotéky, takže není na výběr. Snad jen se na mateřskou přestěhovat do levnějšího kraje 😀
