Holky, vás tady tolik přibylo, že mi zabralo dost času příspěvky přečíst:)
Pro Martu: je mi to moc líto, že jsi přišla o mimi, ale máš moc velké štěstí, že tě partner podrží a věřím, že za chvilku budeš opět těhu. Moje babička říkala: „po šestinedělí, jakobys pohnojil“:)
Raduško, četla jsem, že kluci řádí jako diví. Kamarádka má dvojčata, taky kluky a když byla těhotná, tak jsem to prožívala s ní.Teď už chodí do školy. Jinak, dnes jsem byla ve fakultce, probírala jsem vše s primářem. Měla jsem už 3 relapsy choroby, tak se vyjádřil, že je to 50:50.
Co se týká mého zdravotního stavu, naposledy jsem se léčila v listopadu 2007. Samozřejme by mě teda neminula genetika a zmínil se i o amniocentéze.
Koukám kolik bylo mezi vámi snažilak než to vyšlo. U mně to byla náhoda, i když gynekologem oceněná. Že tohle by tedy nečekal. Vím, že to tady nehodí, ale já vážně nevím jak se rozhodnout. Představa, že bych už mimi v bříšku neměla je děsná:'( Musím se do konce tohoto týdne rozhodnout.
My taky máme celkem tíživou finanční situaci, hypotéka, leasing a další, tak jako tady psala už Ivča, někdy jsme dokonce dost v mínusu. Tohle se dá zvládnout, ale co když se nemoc vrátí, mám už dva kluky, i když jsou už odrostlejší, a další prcek bude na světě. Rozhodování je strašně těžké. Tohle děťátko mám s jiným partnerem a kluci jsou s ex. Starší syn o miminku ví a byl tím úplně nadšený.
Jo a Ivčo, co se týká „nadmuté kozy“:) , tak se připojuji. Včera jsem se nemohla pomalu ani narovnat, když jsem chodila, protože mně úplně kroutilo:D
