Evíku, to mě mrzí, že jsou doma takový nechápavý 🙁 Co já mám zkušenost, dokud člověk neleží a hlasitě neumírá,všichni si myslí, že je vše OK. Naučila jsem se fakt ležet a hořekovat, když prostě nemůžu. Připadám si sice jako cvok, ale funguje to. Říct, že mi není dobře vůbec nefunguje 🙁
Všude je to stejné. Já jsem měla před lety naraženou patní kost, podlitina jako blázen, stoupnout se na to nedalo, doktoři tvrdili, že je to minimálně na měsíc. Byla jsem doma a šourala jsem se jen o berlích a ten můj se strašně divil, proč mu nevařím !!! Prý co doma dělám celý den. Nakonec jsem visela na berlích u sporáku a vařila oběd nejen jemu, ale i jeho matce :@ Taky jsem měla jen ležet a ledovat, měla jsem za 10 dní koupenou letenku do Říma (doktor si myslel, že mi hráblo z toho úrazu, když jsem mu řekla, že tam poletím, i kdybych to tam měla odchodit o holi). Vyrazily jsme s kamarádkou na poznávací dovolenou.
