Raduš – vidím, že to máme hodně pododbně. Já jsme to praktikovala dosud jako ty – on byl pryč docela hodně často – tak 3x týdně nějhaké pivo nebo kafe s kamarády, má hodně aktivit, každý den běžky, o víkendu squash, běh a všechno nejlépe uzakončit v hospůdce. ne že by pil, to moc ne, ale je prostě společenský a rád se baví. bohužel ale u takových aktivit, u kterých já být nemůžu. ted poprvé sem to nevydržela a řekla mu něco. A hned jsme já ta špatná. nevím co by dělal, kdyby měl doma nějakou stíhačku. A on mi řekne, že nemůže za to, že já musím být pořád doma… Tak sem mu řekla, že bych taky ráda, na bowling, plavání, na běžky, nebo si dala panáka ale že to prostě nejde a trápí mě to víc než jeho…. No nedá s enic dělat, už dávno vím, že po zlém s ním nic nepořídím, on stejně pojede kam bude chtít, ale prostě už sem mu musela říct, že mi to normální nepřijde. navíc slyším od našich společných známých pořád – on je zase pryč? tak mu to zakaž, přece ted má být s tebou, co když začneš rodit a pododbně, to mi taky nepřidá, když si všichni myslí, že by měl být se mnou a jaká sem chudinka. chudinka nejsem, vím, že to zvládnu i sama, ale jemu by mohlo utéct něco moc důležitého…
vezmu si z tebe příklad Raduš a budu milá a nebudu to řešit, jsou důležitější věci na světě a na to musím myslet. Díky za rady holky, už je mi líp.
