Marci, to je přesně to, čeho se děsim. Jenom bolesti a nic z toho. Našla sem si na tom císaři to pozitivní – vim přesně, kdy to utrpení skončí. 😀 A navíc ještě dřív než sem mohla doufat. Už si nedokážu představit, že by se malej otočil a já čekala se stupňujícíma poslíčkama třeba do 10.února. To by bylo fakt strašný. Nakonec mi to příde jako docela fikaný řešení. 😀 I když vim, že to bude asi mazec ta rekonvalescence, to si uvědomuju moc dobře. Snad to bude dobrý. Jako Radush na tom teda asi nebudu, tak skvělá nejsem, ale aspoň z půlky by to bylo fajn. 😀
Holky, začíná jít teda dobře do tuhýho. Už aby to bylo za náma. No nic, jedem koupit postýlku. konečně…<:o)