Leni, vždyť nic nedělám 🙂 , ale tím že je nemocná mamka, tak trávím hodně času u nich dole. Jinak holky neumím chytit ani jehlu s nití do ruky, ale blbnul šicí stroj, tak jsem koukla a něco udělalo a už to pak jelo samo. A teď jsem se vrátila k nám nahoru se super pocitem. Ušila jsem 2 ouška na kapsář na strojí, takové práce to není pro mě, ale kdybych z toho neměla takový strach, tak by mi to možná i šlo :$ . Tak manžel už je na cestě z práce, tak jdu uvařit, dnes koprovku s vajíčkem, takže rychlovka.
Nevím po kom Vája bude, kope a kope, boule na břiše dělá jak … a zatlačovat jí nožky co chvilka, to radějc ne. To bych jí jen honila po břiše 😀 . Ještěže je v noci hodná a dá mi vcelku spát. Jen ten močák přestal poslouchat. Asi si ustelu do vany, tam to odteče samo a předejdu tomu složitému vstávání. Ty kosti mám taky povolené už dlouho, ale teď mi to křupe snad už všude i na blbých prstech u ruk. Ještě chvilku a bude klid „relativní“.
