Ahoj, trošku mám po přečtení diskuse pocit, že je to takový boj: „mladé“ vervus „staré“. Já se domnívám, že o věku to moc není, spíš o životní situaci v jaké se nacházíme a o našich hodnotách a představách o rodičovství. Je mi 32 a jsem si jistá, že tohle je pro mě ten ideální čas a především situace, kdy mít dítě. Vím, že kdybych si pořídila dítě dříve, tak bych měla myšlenky, že jsem vlastně kvůli dítěti něco nemohla a „prošviha“ (potřebovala jsem studovat, cestovat, zkoušet různé práce, dovádět s kamarády) a zároveň je pro mě důležité vědomí, že jsem schopná dát dítěti vše to, co si myslím, že dítě potřebuje (harmonické rodinné zázemí, materiální zajištění, atd.) a to bych mu dříve než ve 32 poskytnout nemohla. Musím říct, že nyní se nám otěhotnět nedaří, ale neměnila bych na tom ani ťuk. Každá jsme jiná a můj čas je právě teď…
Hodně štěstí všem „mladým“ i „starým“!
