Poprvé jsem se vdávala ve svých 20 letech, samozřejmě jsem počítala i s miminkem. Ale můj muž to viděl jinak, a to jsem si myslela, jak dobře ho znám. Po třech letech jsme se rozvedli, bezdětní (naštěstí). Ve svých 24 letech jsem se poznala se svým současným manželem. V té době jsem ještě netušila, že je ten pravý. Brala jsem to jen jako fajn epizodku, vždyť je o 6 let mladší!! Čas ubíhal a já náš věkový rozdíl přestala vnímat. Po třech letech, včetně jednoho roku, kdy byl na vojně, jsme začali pracovat na miminku. V necelých 29 letech a manželových 23 se nám narodila první dcera. Po zážitku z porodu jsem odmítala mít další dítě. Přešlo mě to po dlouhých 7 letech, a tak naše druhá dcera se mi narodila v 36 letech. Vzhledem k důchodové reformě, kdy budeme chodit do práce až do 70… tak si říkám, že to není tak pozdě. Takže můj závěr je ten, že člověk míní, ale život mění.
