Milá Petro,
bohužel i já se musím přidat s podobnou zkušeností, tentokrát v přecpaném rychlíku na trase Kolín-Ostrava. Opravdu mi bylo až do breku, když jsem se procpala dvěma vagóny a s nikým to ani nehnulo. Nakonec jsem se uhnízdila v uličce na batohu a jediný, kdo mi pomohl, byla rodina Vietnamců, kteří mě vzali mezi sebe a jejich tatínek radši seděl na kufru, než by mě nechali trčet v uličce. Po téhle zkušenosti se vyhýbám i MHD a můj muž mě raději všude vozí autem.
A co se týče Vašeho pádu na pupík: já jsem si zažila něco podobného, ne z nešikovnosti, ale opravdu z vlastní blbosti. Někdy v šestém měsíci jsem se zapomněla a hodila jsem z rozpustilosti „rybičku“ na vysoko nastlanou postel. Hned jak jsem dopadla, jsem si uvědomila, že na břichu bych neměla ani ležet, natož po něm takhle skákat. Malej se tak lekl, že se ani nehnul, přesně jako Vaše Johanka, a já si až do večera nadávala a čekala na pohyby. Nakonec bylo všechno v pořádku, tři dny na to mě čekala kontrola, kde bylo vše ok, ale ty výčitky, že jsem mohla takhle blbě ublížit vlastnímu dítěti, byly hrozné.
No a co se týče plavání, ráda bych už vyrazila někam na koupaliště, protože to vedro mě zabíjí. Místní krytý bazén raději neriskuju, protože jsem tam vždy chytila infekci, i když jsem ještě těhotná nebyla. Ale nedávno jsem plavala v Tatrách v malém hotelovém bazénku a super, po dlouhé době jsem si připadala „normálně“, ne jako naloženej vagón.
Mějte se pěkně
Katka
