Peťul moc ráda si čtu Tvé veškeré zkušenosti a zážitky s mimískem v bříšku.Je mi 32 a jsem poprvé těhotná….čekala jsem na toho pravého 🙂 Jsem ve 25.týdnu a máme za sebou čerstvé testy na cukrovku.Dost jsem se toho obávala jelikož jsem od přírody boubelatá a bála jsem se aby to neodnesl uzlíček.Test byl opravdu velmi nechutný……1.odběr krve ze žíly,pak ta „ňaminka“ v hrnku pak 2 hodiny čekání na chodbě…a pak konečně odběr krve ze žíly.Bylo to tento týden takže s ostatními maminkami jsme si to v tom dusnu a horku opravdu užívaly.Naštěstí moc ochotný personal každou chvíli běhal na chodbu a kontroloval jestli nám není špatně a nabízeli lehátka k odpočinku.Naštěstí vše dobře dopadlo a test také 🙂 K Tvému poslednímu zážitku….opravdu mě moc mrzí co se to s lidmi děje…..Jsem ráda,že se vám oběma nic nestalo a jste v pořádku.Mám podobný zážitek 2 dny starý.Byla jsem v poradně u pana doktora,tam jsem se dozvěděla dobré výsledky cukrovky i to že jsme oba v pořádku a s lehkým srdcem jsem se vypravila domů.V tramvaji mě dokonce jedna paní chtěla pustit sednout.A těsně před domem jsem …na zelenou!!!…přecházela…tedy chtěla přejít……když mě ještě neodkladný pocit donutil abych se s vykročením do vozovky ještě po 3.podívala jestli něco nejede……těsně před pupíkem mi dost rychle profrčela pipina za volantem ……to že na ní blikalo výstražné oranžové světlo pozor chodec jí evidentně vubec nezajímalo a projela přes přechod nezměněnou rychlostí.Nic se nám naštěstí nestalo,ale ten šok,co vše se mohlo stát mě dokonale přimrazil k chodníku a ještě po zbytek dne jsem se nemohla vzpamatovat.Naštěstí mě ten můj chlap obejmul hned po příchodu domů a já mu vše musela vyklopit,jelikož jsem propukla v hlasitý pláč.
Dávejme na sebe větší pozor všude.Je to sice smutné,ale spoléhat musíme jen na sebe a ne na slušnost a ohleduplnost lidí.Dík za to,že tak krásně píšeš o miminkování.S Tvými písmenky se mi těhotenství nějak líp zvládalo už od začátku když jsem byla vyplašená jak zajda….to víš…prvnička.Hodně zdraví vám oboum a hlavně pohodu.Hela