Ha, naťukla jste zde přirozenou hygienu kojenců. Četla jsem o tom v Betynce, že dítko umí vydat signál, kdy se mu „chce“. Kdy jste s tím začali vy? Jde to prý už od narození, ale není vždy stoprocentní úspěch. Chtěla bych ale využít toho, že budeme mít květnové dítko, a tak by to bylo vzhledem k teplému počasí (všechno rychleji uschne a i oblečení je na miminku míň – jde rychleji rozbalit).
O věkovém rozdílu si myslím to, že nezáleží jak jsou děti od sebe, ale jestli si toho jedináčka doma vypěstujeme. Pokud má maminka nebo její dítě vrstevníka, se kterým se stýká nebo zkrátka je v širším společenství lidí, nehrozí tu pocit jakési jedinečnostli nebo jedináčkovství. Každý věk má své sociální potřeby a nemyslím si, že se dítě může cítit odsunuté, spíš se dostane ke svým vrstevníkům a může si s nimi hrát. Zažila jsem výchovu ve školce, kdy byly děti stejné věkem i kdy se pak najelo na smíšené třídy ( i naše děti byly spolu v jedné třídě). A obojí má své pro i proti. Ovšem výhoda stejné věkové kategorie je právě v tom, že si děti „odpočinou“ od modelu, kdy jsou starší a mají větší zodpovědnost. To je právě argument pro smíšenou třídu (věkově) – aby to bylo jako v rodině a ti starší pomáhali mladším. Spíš to vypadá jako snaha odnaučit jedináčky být jedináčky. Myslím si, že tento úkol je na nás rodičích a děti by měly dostávat ve školce to – co se jim třeba nemůže z důvodu časových nebo talentových od rodičů dostat v takové míře – hraní, hraní, hraní a maximální pozornost.
Tož, držím nám palce 🙂
