Tončo,
prožívám v podstatě totéž co ty – dvě těhotenství, obě ukončená předčasně. Genetické výsledky nás obou i mimi jsou v pořádku, takže „jsme zdraví“. Přesto se to stalo opakovaně. Už jsem rozhodnutá pro třetí pokus, nevzdávám to. Doporučili nám ale použít darované sperma, prý se tím sníží riziko stejného „průseru“ na minimum. Možná je to lepší varianta, než mít dítě adoptované. Nevím.
Ráda bych si o tom s tebou popovídala podrobněji, ale ne takto veřejně. Neznám nikoho, komu by se stalo to samé co mně. Mám pocit, že nikdo mi nemůže rozumět, jak se cítím a co prožívám, když si to nezažili sami. Kdybys měla chuť, ozvi se mi na kris.babyweb@gmail.com, já bych to rozhodně ocenila. Chodím sice k psychologovi, ale ten to nezažil a nikdy nezažije…
Mrzí mě, že kolem tak veselého tématu jako je rození dětí, je i tolik smutku.
Chtěla bych na konec napsat něco povzbudivého, ale nějak mi to zrovna nejde.
