Štěpánko, Tvoji touze po kojení rozumím i já to tak měla. Vůbec mě třeba ani nenapadlo dopředu kupovat lahvičky a zajímat se o umělou výživu, byla jsem přesvědčena, že kojit budu. Že se do toho opřu a zvládnu to. Že mě nezastaví prvotní nesnáze. Že jsem přeci Matka a tak to musím dát ;o))) No člověk míní a děti mění. Separace v porodnici, vleklá novorozenecká žloutenka, nízká porodní váha, reflux a moje uslzené šestinedělí nám pořádně stížilo začátek. Kojila jsem do konce 4 měsíce společně s příkrmováním a pak jsem si řekla Dost. Bylo to nesmírně náročné a pro mě vyčerpávající. Třeba tandemové kojení vůbec nešlo- děti byly jako rtuť a ať jsem zkoušela možné i nemožné polohy( jedno dítě držel u prsu tatínek, druhé babička- tragikomedie ;o)) ) tak se společně nenapily ani ml. Prostě jim vadilo se u jídla dělit o pozornost a místo u maminky. Takže kojení „po jednom“ s dokrmením mnohdy znamenalo třeba 10hod denně strávit jen krmením miminek. Den a noc ztrácel svůj rozdíl ;o)) Rozhodla jsem se, že lahvička, kterou drží usměvavá maminka je lepší než mateřské mléko s příchutí únavy a vyřízená matka. Mrzí mě to. Ale zkusila jsem opravdu vše a jsem ráda i za ty 4 měsíce.
Nepeču, nestíhám ;o) Možná upeču rohlíčky společně s dětmi- jen pro ten zážitek. Jejich zážitek s prvním pečením a můj následný s odstraňováním těsta z podlahy, stěn, psa a dětské kuchyňky- vidím to úplně živě;o)
To Tvé otékání musí být opravdu nepříjemné, ale vydrž a nezoufej. Dobré na těhotenských potížích a bolestech je, že s porodem skončí. Třeba mé bolesti symfýzy odešly porodem jako mávnutím kouzelným proutkem. Věřím, že u Tebe to bude taky tak s otoky.
Ať jste zdraví! Zase brzo ahoj
Jana
