Katynko – díky za podopru, už se cítím lépe, takže se snad mimiňák dobře „zavrtal“, ale jinak souhlasím s tebou, že na otěhotnění jistě plánování svatby má svůj podíl – první dceru jsem počala hned, ale také v období plánování svatby – sice jsem se pak děsila, zda-li mi budou zamluvené šaty – ale vešla jsem se o 1 cm víc a musel abych jít v košili:-) ale přisuzuji to jiným starostem, pracovnímu vytížení, pěknému počasí. Má kamarádka otěhotněla až potom co se vrhla na kalanetiku a spinning, makala, cvičila, běhala do práce a po dvou letech to bylo rozptýlení a vyšlo to:-) ono něco malinko pravdy nemyslet na to bude – ale nemyslím to doslova – spíše jen, najít si něco co nás natolik pohltí, že těhotnění je příjemné zpestření – u mě to teď podruhé byla angína – aj to byla zábava:-) a za další děkujme medicíně, že můžeme těhotnět asistovaně – vždyť jet o také dobrá zkušenost a pokud budeme věřit, nakonec se vždycky všechno vydaří…
Xveris – chápu tě je to na palici, mě to taky pořád lezlo krkem – test naděje, zklamání – musíš vytrvat!! Hlavně nezapomeňte souložit:-))))))) To mi celou tu dobu vždycky říkal můj kamarád…:-)