Ahoj všechny těhulky!
Dnes jsem se zaregistrovala, dřív jsem neměla odvahu.
V roce 2007 se mi narodila dcera, zdravá a krásná (a velice aktivní, ctící své jméno, které znamená brebta). Jako každá jiná maminka, jsem chtěla druhé děťátko. Snaha byla, štěstí ovšem ne.
Podařilo se nám miminko po celém roce a půl snažení, tedy v době, kdy dcerce táhlo na dva a půl roku. Jak krásně to vycházelo. Mělo se narodit ani ne dva týdny po naší holčičce.
Tolik radosti.. Ale to by nebyl život, aby se nestalo něco, co vás dokáže smést na dno. Změna gynekologa a náhodný ultrazvuk v „9. týdnu“ těhotenství odhalil, že se miminko přestalo vyvíjet v 8.mém týdnu – nebilo srdíčko.
Zhroutil se mi svět 🙁 Tolik věcí se mi honilo v hlavě, od toho, že jsem nějakým způsobem zabila své dítě – že jsem nebyla dost svědomitá v braní vitamínů, nebo že ta káva, co jsem si dala týden před tím, tohle všechno způsobila.
Otěhotněla jsem znovu dva měsíce po revizi děložní dutiny. Strach jít na ultrazvuk a strach z toho, co mi poví, přetrvává doteď, i když jsem v 8+6tt. Prcek má silné srdíčko, má 3 cm a už máme doma první obrázek 😀
Přesto ani tohle těhotenství nebylo a není bez stresu. Když jsem šla na první ultrazvuk necelé dva týdny po očekávané menstruaci, dostala jsem první šok ve formě prázdného plodového váčku. V šestém týdnu je ovykle vidět krásně plod a srdíčko. V mé děloze byla pouze placenta, jinak černá dutina. Následovalo opět několik bezesných nocí plných pláče s představou, že ač jsem mladá a ač mám zdravé dítě, patrně trpím sekundární neplodností nebo má manžel „špatné spermie“.
Každopádně, náš gynekolog je úžasný člověk. Specializuje se na umělé oplodnění a vždy byl velice vstřícný. Řekl, že to nemusí nic znamenat, že plod ie třeba opožděný ve vývoji a objeví se později. Byla jsem pesimistická. Velice. Těhotenství a děťátko jsem obrečela snad ještě více než to první, přesto jsem na další ultrazvuk šla a jaké byl překvapení a hlavně šok, když se na obrazovce objevilo embryo s tlukoucím srdíčkem. Ač měl mít plod nějakých 8 týdnů, podle velikosti byl menší, nějak 6+3.
Je to už pár dní od téhle události. Ale strach z každého ultrazvuku, na který se každá jiná maminka těší, je tu pořád. Den před tím, než na něj jdu, nespím a modlím se, aby mi neřekli, že to zase nevyšlo.
Teď pomalu začínáme 10tý týden a já doufám, že všechno špatné je už za námi a že se mi začátkem dubna narodí krásné a zdravé miminko 🙂
