@ Zuzka
Ahoj Zuzi,
ja uz ty Tobyho nemoci ani nepocitam, vypada to, ze je to porad neco. Ale v detskem kolektivu se tomu proste nejspis nevyhneme. Jen si rikam, ze platime tolik za jeslicky (platime mesicni taxu, at tam dite je nebo neni) a Toby tam vzdycky onemocni a dalsi tyden se z toho leci, aby dalsi tyden chytil neco jineho…
ja bych opravdu take rada ty uplne miminkovske fotky, ale asi se tedy budu muset porozhlednout tady v Belgii, protoze nemuzu planovat desetihodinovou cestu s tydennim mimcem. Jak rikas, kdyz jsou tak malicci, to foceni jde samo 🙂
Toby ted take mluvi kazdym dnem vice a vice. Muj kolega ma syna, o vanoce mu budou dva roky a nerika temer nic, jen „mama“ a kolega uz si mysli, ze je „zaostaly“. Snazim se ho presvedcit, ze az se maly Enes rozmluvi, bude si prat, aby na chvilku prestal, ale kolega si proste mysli sve. Pry podle tabulek ma dvoulete dite rict jednoduchou vetu! No, my tedy podle tabulek „nejedeme“ 🙂
U nas ted Toby konci kazdou noc u nas v posteli… tedy, vetsinou az k ranu, kome pate hodiny, ale stejne.. uz ted se desim, jak to bude s dalsim mimcem… Na druhou stranu moje kolegyne nenechala spat svou dceru u nich v posteli NIKDY, byla uz od prvniho dne ve svem pokoji. Ale misto toho, abych ji tuhle situaci „zavidela“ jsme si rekla, ze je mi ji lito, ze nevi, jake to je, kdyz nekdo lezi uprostred v posteli a povida ti, smeje se… Takze bych to nejspis mela prestat resit a jen si to uzivat.
Mej se krasne a tesim se, az zase napises 🙂
