Otec u porodu – radost, nebo komplikace?
Otec u porodu
Shromáždit seriózní informace o výhodách a nevýhodách přítomnosti otce u porodu není věru lehké. Názory odborníků i laické veřejnosti se totiž pohybují od bezpodmínečného souhlasu až po příkrý odsudek.
Nemohl by mi někdo poradit, jak vysvětlit otci dítěte, že ho u porodu NECHCI??? Já se o to sice snažím, ale jako bych neříkala vůbec nic. On má dojem, že proto, že on je otec, tak i když já jej u porodu nechci, přesto ho tam personál pustí. Prosím, je tohle možné, nebo když výslovně uvedu, že si jeho přítomnost nepřeju, bude se personál řídit mým přáním??? Děkuji
Istar, neboj, pro personál budeš důležitější ty a mimi, které se má narodit a né umanutý tatínek 😉 Zkus pustit porod na netu… je tam dost nehezkých pohledů. Ale je od něj hezký, že tam chce… já jsem svého manžela u porodu měla a byla to veliká podpora… ale kdyby na mě tlačil, že tam prostě půjde, tak bych ho asi také nechtěla 🙂
Ahoj Istar, jak jsi to nakonec vysvětlila? Mám podobný problém, otec dítěte je stresař, když je pod tlakem, tak bývá dost netaktní a navíc už přečetl veškerou moudrost o rození, tudíž má dojem, že bez něj neporodím. Já ho tam nechci, protože jak to nepůjde podle toho, jak si usmyslel, tak bude stresovat a hledat důvody. Nepotřebuju ho ještě uklidňovat, že to sice bolí, ale ať mne nechá laskavě na pokoji. K porodu chci ségru, protože je v tomto směru moje opora a chápe, co chci a proč to chci.
Moje zkušenost s přítomností otce u porodu je naštěstí přesně v duchu závěru článku – podpora milovaného a milujícího partnera byla završením celé jeho předchozí péče o nás během těhotenství a plynule přešla v péči o novorozeného syna. Manželova přítomnost u porodu mi pomáhala nejen psychicky (prostý fakt, že je tam se mnou), ale i prakticky (otíral mi čelo chladnou žínkou a pomáhal mi držet hlavu na hrudníku při kontrakcích, abych se zbytečně nevysilovala bezděčným zakláněním hlavy). A myslím, že to bylo docela zajímavé i pro něj, byl první, kdo viděl synovu hlavičku, zasmáli jsme se nad obrovským koláčem placenty a po porodu jsme samozřejmě společně „chočili“ čerstvé miminko a byli naprosto unešení.
Porod jsem měla vyloženě krásný, šlo to dobře, určitě bych zvládla porodit i bez manžela, ale jsem ráda, že tam byl se mnou a mohl první okamžiky našeho syna prožít společně s námi.
Manžel zezačátku u porodu být nechtěl,bál se, že nebude vědět,co dělat,když budu v bolestech. Ale díky tomu,že jsem k porodu celé těhotenství přistupovala pozitivně a těšila se na něj, přenesla jsem to těšení i na manžela a k porodu šel bez problému 🙂 a dopadlo to tak,že jsme byli oba moc šťastní,že tam byl. Pomáhal mi ve sprše, přikládal vlhý ručník na čelo v kontrakcích,vtipkoval a rozptyloval mě 🙂 moc mi to pomohlo a i díky němu vzpomínám na porod jako na krásný zážitek i přes bolest,která porod provází. Teď jsem 3 týdny po porodu a šla bych rodit zase 😉 miminko za to stojí
KAZDY MA DOSTAT SANCI SI ODPIKAT CO SI VITVORIL