Pomáhejte nám, prosím, vzkazují pražské maminky

S kočárkem Prahou

„Co je na cestování městskou dopravou nejhorší? Lidi,“ shrnuje jednatřicetiletá Věra, jedna z maminek, které jsme oslovili na naší středeční mega párty S kočárkem Prahou.

Diskuze

1 komentář

    l
    leeloo

    I já jsem se rozhodla si postěžovat, protože po přečtení tohoto článku jsem zjistila, že vlastně žádná z cest, které podniknu s kočárkem ‚sockou‘ není bezproblémová. Po každé, když mám cestovat hromadnou dopravou se mi zvedne adrenalin přibližně na podobnou hladinu jako bych skákala bungee jumping ze Žďákovského mostu.

    Ještě v době, kdy jsem rodinu neplánovala jsem celkem ochotně pomáhala matkám s kočárkem, pouštěla sednout jejich malé ratolesti, dávala jim přednost na přechodech a všemožně se jim snažila vyjít vstříc. Nebylo to nezištné. Brala jsem to jako takovou návratnou investici, když jim teď pomůžu, usnadní to jednou zase někdo mně.

    Když si čtu tento článek, přesně se mi vybaví pocit bezmoci a slz rvoucích se do očí ve chvíli, kdy jsme objednaní k lékaři na nějakou hodinu a ačkoli vše zařídím tak, abychom vyrazily s dostatečným předstihem a vyhledám přes internet několik možností bezbarierových spojů, nakonec stejně dorazíme pozdě, protože se do autobusu nevejdeme pro velký počet maminek s kočárky. Při příjezdu dalšího si málem způsobím kýlu, protože vozidlo mé dcery váží 14 a ona sama má 7,5 kg a pán, který s námi stojí na zastávce raději uteče na druhý konec než aby čekal, že ho poprosím o pomoc. Zatímco se rvu s kočárkem do vozu, uvnitř sedí několik důchodců, kteří mi neváhají poradit, že si přeci musím někomu říct.

    Když jindy můj plán s nízkopodlažními spoji vyjde rozhodne se řidič autobusu, že se vlastně minul povoláním, a tak se všichni cestující stanou spolujezdci závodníka relí. Vybírá zatáčky takovým způsobem, že se kočárek děsivě klátí z jedné strany na druhou a v jedné obzvláště vypečené se slečna na vysokých podpatcích neudrží a na dcerčino obydlí se svalí, jsem šťastná, že mé holčičce nic není tolik, že slečně v tu chvíli odpustím i to, jak je kočár mírně uhnutý k doprava. Jindy prolítne řidítko koloběžky těsně kolem hlavičky miminka, protože na zastávku, o které je pan řidič jistě informován, je lepší brzdit na poslední chvíli a rázně. A tak chlapeček, který cestuje spolu se svou kolbrndou skončí opět v už tolik cestováním zmoženém stroji. Někdy se domnívám, že bychom k těm našim příspěvkům, měli dostávat i rizikové příplatky, protože tahle dovolená je opravdu adrenalinová, a tak doufám, že mi odpustí paní, ke které jsem se nechovala zrovna mile, ačkoli se mi snažila pouze poradit, jak a kam mám nastoupit, a kterou stranou nabídnout pomocníkovi kočárek, aby to měl co nejsnazší a to ve chvíli, kdy mne spolu s těžkým vozítkem a těhotnou pomocnicí zavírá netrpělivý řidič do dveří pomalu se rozjíždějícího autobusu. Milá paní, mohla jsem Vám to sdělit přívětivěji, ale za obsahem si stojím, opravdu v takové chvíli nikdo nestojí byť o dobře míněné rady.

Zpět na článek

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist