Porod z pohledu dítěte aneb Jak dítě vnímá svoje narození

Porod

Nenarozené dítě je bytost, která má city, paměť i vědomí. Všechno, co se s ní děje v době devíti měsíců mezi početím a narozením, velmi významně utváří její osobnost, pohnutky a touhy.

Diskuze

1 komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Taizu 19.3.2013 (12:54)

Dobrý den,

tento článek mě velmi zaujal. Bohužel máme s dcerou za sebou traumatizující porod, na který si vzpomínáme obě dvě… A to jsem prošla předporodním kuzem v Centru aktivního porodu. Všechno jsme si naplánovali úplně jinak. Celé těhotenství probíhalo naprosto v pořádku, jen ten porod byl šílený. Celkem jsem v porodnici strávila 21 dní. Probíhalo pozorování, preindukce, indukce, sekce a pooperační komplikace. Po celou dobu v porodnici jsem byla ve stresu, protože každým dnem ze strany lékařů a sester sílil tlak na to, abych už konečně porodila. 4 dny jsem strávila v kontrakcích, z toho posledních 24 hodin non-stop. Byla jsem tolik vyčerpaná, že jsem usínala mezi jednotlivými kontrakcemi. Nakonec přišel císařský řez, protože 3x po sobě nebylo v pořádku srdíčko miminka. No nedivím se po tom 4 denním maratonu kontrakcí… Ani po operaci mi nedovolili jíst, takže celkem jsem nejedla 7 dní, třásly se mi ruce. Nutili mě kojit každé 2 hodiny a dodnes mě to mrzí, ale vzpomínám si, že jsem jednou odmítla přijmout dceru na kojení, byla jsem tolik unavená. Dokonce mě několikrát nemohli vzbudit, jak jsem dospávala deficit. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tímto zážitkem srovnala, ale co je horší, v 5,5 letech si dcera ve snu vzpomněla na porod. Přiběhla v noci vystrašená a uplakaná a popisovala mi, že se jí zdálo, že maminku chtěli zabít pánové s nožem v ruce. Vše mi nakreslila a trefila se do neuvěřitelných detailů…až mi to bere dech…prožívala přesně to, co jsem prožívala já a příjemné to pro ni nebylo… Emoční podporu jsem skutečně postrádala ze strany lékařů a sester…

Lékaři by měli udělat všechno proto, aby změnili svůj přístup k rodičkám. Vstup do života je zásadním mylníkem našich životů a měl by být co nejpříjemnější.

Zpět na článek