Diskuze

Dobrý den, občas se zájmem sleduji Babyweb a zde i průběžné příspěvky k diskusi o současném stavu českého porodnictví. Nedá mi to a chci přispět vlastní, veskrze pozitivní zkušeností – to na obhajobu přístupu v porodnicích. Rodila jsem dvakrát, 2008 a 2012, vždy v porodnici v Příbrami. Vybírala jsem ji primárně podle vzdálenosti od bydliště, ale i s ohledem na převažující kladná hodnocení této porodnice. Předesílám, že jsem vždy chtěla, pokud by to bylo možné, rodit co nějpřirozeněji, bez medikace, s bondindem atd., ale rozhodně ne doma. V Příbrami jsem absolvovala i předporodní kurzy – s naprostou spokojeností, předporodní prohlídky – totéž. Skvělý přístup všech asistentek i lékařů. Oba porody byly spontální, první se ale bohužel zkomplikoval na konci, miminko mělo jen cca 25 cm pupečník, nešlo ven. Při rozběhlém porodu zůstávalo v porodních cestách. Teprve v tuto chvíli nastoupila medikace – a po porodu nutná resuscitace miminka. Naprosto s mým souhlasem, ač bych ještě před několika minutami nepředpokládala, že je nebudu mít v první chvíli přiložené na sobě. Jen poznámka pro ortodoxní zastánkyně domácích porodů: Do té doby absolutně příkladné těhotenství, příkladný začátek porodu, se v pár vteřinách změnil v porod s komplikacemi – co by se s přidušeným dítětem asi stalo při porodu doma – a dostalo by se vůbec včas ven? S vedením celého porodu jsem byla naprosto spokojená, a to včetně chováním perosálu, potvrdila se má důvěra v porodnici. Druhý porod byl celý perfektní, a to i přesto že velké jizvy z nástřihu po prvním porodu se kvůli alergii na stehy velmi špatně zhojily a mezi porody jsem buhužel prodělala operaci děložního čípku. I tak mě ani má gynekoložka, ani příbramští lékaři vůbec nenechali pochybovat o tom, že druhý porod lze vést spontálně. Porodila jsem bez jakýchkoli léků, bez klystýru, pouze v péči asistentek, pan doktor vše pozoroval, ale nezasahoval, věnoval se pouze poporodnímu šití. Druhé miminko šlo z bříška rovnou na má prsa a tam také zůstala tak dlouho, jak jsme si to s manželem přáli. Nikdo nás nerušil, ač asistentky pravidelně procházely s dotazem, zda něco nepotřebujeme. Jednou takový příkladný přístup může být náhoda, dvakrát potvrzený už ale spíš svědčí o tom, že to bude úmyslem. Chci tak lidem v příbramské porodnici poděkovat a hlavně poukázat na to, že to s českým porodnictvím zdaleka není tak špatné, jak může z diskusí vypadat. Už z toho důvodu, že o dobrých zážitcích zpravidla není potřeba psát, o těch horších logicky ano.

Kristýna Ledererová Kolajová