Máme s broučkem problém. Máme krásného 4-měsíčního a zdravého chlapečka. Jako matka mám i to obrovské štěstí, že můj manžel naším synem žije a stále se kolem něj točí.Malej Jeník to také vnímal a tatínek byl jeho poklad, hráli si spolu, tatínek ho i uspával. Když jsme ho pak učili aby usínal v postýlce a né na ruce, chodil ho chlácholit tatínek, nebo jsme se střídali. Po pár dnech se podařilo i to, takže naše zlatíčko usínal ve vlasní postýlce a do prvního kojení v ní bez problémů spal. Jenomže já coby plně kojící máma onemocněla a ze dne na den mě zavřeli do nemocnice na infekční, take mít miminko sebou nepřicházelo v úvahu. Tatínek se staral jak málo kterej chlap dokáže a měl problémy, protože Jeník nechtěl papat, nakonec to ale zvládli a mě po třech dnech pustili domů….
Od té doby Jeník nechce nikoho jineho než mámu, neexistuje dát ho do postýlky, nechce být u nikoho jiného na ruce, pokud mě aspoň nevidí… Máte s tím někdo zkušenosti? Co je nejlepší dělat?
