Mimi LIVE! Toby

Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 301. až 315. (z celkem 365)
  • Autor
    Příspěvky
  • #893990
    y Ytagom
    Registrovaný uživatel

    Ahoj holky,

    moc děkuju za přání k Michálkovi, už má 45,5 cm a 2530 g 🙂 Teď už týden baští tak, že kojíme, ale u prsa ho ještě přikrmuju stříkačkou s cévkou (aby mi prsa stimuloval). Mlíčka mám pořád málo, ale trošičku se to zvedlo, ale žádný zázrak to není. Doma zvládáme dobře, žádné poporodní blues se u mě nekonalo, zahojená jsem také pěkně, tak můžu fungovat na 100%. Akorád, co se mi moc nedaří, je mazlení s Michálkem, protože u všeho mi asistuje Terezka a je jako opička, tzn. že když já dám pusu, tak ona taky, když já ho oňuchávám, tak ona musí taky. A když Terezka spí, tak spí i Michálek, takže aspoň vzdychám i ohrádky 😉 Terezka  mi moc nespala a ráda se nosila, takže ta je vymazlená až kam, tak mi to u Michálka trochu chybí (aby na tom dítka byla stejně). V noci baští jednou a to si řekne po 5 hodinách a další bašťucha je zase po 3, takže taky paráda :))

    Víc zase jindy, už mi tu asistuje Terezka. Ivča                       

    #893991
    Z Zuzana T
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Gabi,

    doufám, že sis dovolenou v Čechách užila nebo ještě užíváš 🙂 Taky jezdím k našim na delší dobu, většinou týden, aby si vnoučky užili, i když tak daleko jako vy to samozřejmě nemáme, jen 350km 🙂 A tatínek si užívá svůj týden, vyráží za kamarády a dospává se. A taky mu to někdy (no dobře, vždycky :-)), pěkně závidím. Jak je ten rodičkovský svět tatínkovský a maminkovský rozdílný… Taky bych chtěla mít někdy den nebo i noc pro sebe, ale když se nabízí babička-tchýně,že si vezme Adri na pár dní na chalupu, tak odmítám. Neumím si představit, že by byla pár dní beze mne a já bez ní. No takže si ještě počkáme…

    K tomu natáčení hlavičkou, nemám si ce úplně totožnou zkušenost, ale Adri nám na bříšku zakláněla hlavičku jen na jednu stranu. Pak jsme skončili na rehabilitacích a měli i doma cvičit, ale to jsem nezvládla a vzdala to. A dneska běhá a skáče, až bych ji někdy radši trošku přibrzdila. Adrianka kvůli mému strachu ze SIDS spávala výhradně na zádech. U Martínka jsme pozorovali na bříšku podobné tendence zaklánět hlavičku a přepadávat, ale toho už jsem dávala hodně často spávat na bok místo na záda a pak se to nějak samo srovnalo. Takže je možné, že toto polohování na bocích při spaní opravdu pomáhá. Teď už si doma stoupá u sedačky, u stolku, v postýlce a já jen trnu, kdy se zase ozve rána a po ní pláč a já budu foukat další bouli. A to mu bude teprve za dva dny devět měsíců… bohužel už nejsem tak zdatný „záchranář“ jako u Adri a tak si často i natluče, ale bohužel, nemůžu být všude 😉

    Držím palce, ať se Maxovi hlavička brzo sama srovná, tak jak má a ty si jen užívej mateřských povinností 🙂

    Mějte se všichni moc fajn, Zu

    #893992
    J JaninaŠ
    Registrovaný uživatel

    Ahoj, docela se tvými příspěvky bavím. Mám doma dvě holčičky jednu pětiletou a jednu pětiměsíční. Taky doufám že ta mladší bude klidnější než její ségra :-). Ale proč ti píšu: obě holky měly predilekci –  jedna vlevo, jedna vpravo. Obě skončily u rehabilitace, starší tam poslal neurolog, tu mladší naše dětská doktorka, řkouc, že už se jí „šišatí“ hlava a to je škoda. Z vlastních zkušeností vím, že podkládání a zapírání hlavy moc nepomáhá – obě holky sotva trochu zesílily tak se veškerých opatření zbavily (prostě odtlačily polštářek a nebo svoje tělo tak aby mohly mít hlavu v oblíbené poloze). Takže jsem s oběma cvičila Vojtovku (s tou mladší ještě cvičím) a musím říct, že je to velice úspěšná metoda (jen to chce nervy – dítě se u toho obvykle dost vzteká). S tou mladší cvičím nadále (i s tou starší jsem cvičila asi rok), rehabilitační sestra mi říkala, že má na tý jedný straně ztažený svaly – je trohu nestabilní na břiše. Bylo mi řečeno, že jde o svalový problém a že kdybychom to cvičení nedotáhli dokonce, tak bude špatně lézt a může z toho pak mít skoliózu. Rozhodně radím pohlídat a kdyby něco tak se cvičení neboj, účinek je stoprocentní a v případě té predilekce to není žádná „rasovina“. Byla jsem tenkrát u vytržení, když jsme jeli s tou starší poprvé z rehabilitace a ona se z kočátku dívala na mne a ne od stěny kočárku – „cvičila“ jen několik minut.

    #893993
    g Gábina zdraví z Belgie
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Jani,

     

    diky za prispevek. O Vojtove metode jsel slysela, jen mam trosku problem, jestli o tom slyseli take v Belgii. Ale urcite se tam najde neco podobneho…  Protoze je fakt, ze se toho otaceni hlavicky pouze na jednu stranu docela desim.   Kdyz jsem si toho vsimla poprve, Max lezel v postylce a hlavicka mu porad smerovala smerem ke me. Myslela jsem si, ze na nej vyzraju a otocim postylku tak, aby se musel otocit, kdyz se na me bude chtit divat. A vysledek? Max spokojene cucel z okna a ja jsem ho vubec nezajimala. Hlavicku neotocil. Znova se o tom zminim na dalsi navsteve doktorky za dva tydny, tak snad mi poradi neco jineho, nez pokladat na bok. Nezda se mi, ze by to mela ten tizeny efekt…

    Mej se krasne a drzim palce, at je mladsi ditko klidnejsi 😀

    #893994
    g Gábina zdraví z Belgie
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Zuzi,

     

    prijde mi, ze se Martinek pred chvilkou narodil a ted uz splha kolem nabytku 🙂 Ani nevim, jestli se na tohle obdobi tesim, verim, ze to bude narocne. A jak rikas, nemuzeme byt vsude. Asi bude vic bolistek!

    Ja jsem pred mym tatou zminila, ze budeme mit v cervenci trosicku problem s hlidanim, protoze jeslicky na 3 tydny zaviraji. A on rekl, at necham deti u nich. Rekla jsem, ze absolutne ne, nenecham je nekde 900 km daleko na nekolik tydnu a muj tata nechapal proc ne. Nevim, jestli je to opravdu tim, ze je chlap a nebo jestli uz zapomnel, jake je to mit deti. Ja mam kolikrat slzy v ocich jen, kdyz  Toby jde na den k belgickym prarodicum. A to vim, ze je tam moc rad.

    Ale kdyz jsem unavena, rikam si; jak bych chtela na takovy ten vikend jen s zenskyma, nechat si udelat kosmetiku a zajit na masaz. A rano spat jak dlouho chci… to by bylo 🙂 Ale ja si pockam 🙂

    Mej se krasne 😉

    #893995
    k kroulikova
    Registrovaný uživatel

    Zdravím všechny maminky, jsem tu nová a také novopečená maminka. Dne 8,04,2014 se mi narodila dcerka Leontýnka. A jako prvorodička, nemám moc zkušeností. Má z vás někdo nějaké dobré rady, jak se zbavit strií? Děkuji Kačka

    #893996
    y Ytagom
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Gábi,

    tak Michálek má hlavičku taky pořád otočenou na pravou stranu. Dokud byl v inkubátoru a měl tam svobodu pohybu, tak jí častěji otáčel.  Teď už je to spíš vyjímečně a stejně jako ty jsem mu otočila ležení, aby mu šlo sluníčko do očí a prd, hlavu neotočil… Už jsem to říkala naší fyzioterapeutce (cvičíme opět vojtovku, tentokrát jen kvůli tomu, že je malý dřív) a ta říkala, že jak je teď malinký (v korigovaném věku jsou mu teď 3 dny) to nevadí a jak budeme cvičit, tak mu tu hlavičku rozhýbáme. Jinak moje mamka mi poradila jako zábranu dávat balení cukru, je těžký a nenadělá takový bordel jako mouka. Tak to můžeš vyzkoušet. Ale jestli bude pořád dávat tu hlavičku na jednu stranu, tak vás cvičení asi nemine 🙁 A s Terezkou jsem byla na dni otevřených dveří ve školce, kde se jí moc líbilo a včera se mnou absolvovala zápis do školy a pak jsme se šly podívat ještě do třídy, kde máme neteř Elišku, tak se jí ani nechtělo domů. Tak snad se dostaneme, na přihlášce máme pořadové číslo 26, tak doufám, že nebude takový nápor a s trochou štěstí se dostaneme (ale spíš počítám, že ne).

    Mějte se všichni krásně a držím palečky, aby Maxík sám šešulku rozhlíbal 😉 Ivča

    #893997
    Z Zuzana T
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Gábi,

    to jsem ráda, že v tom nejsem sama 🙂 Myslím v tom nekontrolovatelném řevu 😀 U nás tak probíhá momentálně úplně všechno. Zřejmě už přišlo období vzdoru, takže řev je při jakékoliv činnosti, včetně oblékání, jídla (momentálně máme období „neci nic“, takže Adri nechápu kde bere tu energii na zlobení, ale jsem ráda, když do ní dostanu půlku oběda a jinak jen ráno a večer mlíčko), samozřejmě řev když jsme byli na pouti, když jdeme z herny apod. Jak je vidět, všude stejné 😉 Ale bohužel to jinak asi nejde, musíme to vydržet.

    Jinak se musím pochlub, otevřeli nám tady blízko našeho domu novou miniškoličku a Adrianka snad bude chodit od září na dvě dopoledne v týdnu. Hurááá, snad to nezakřiknu, ale už máme přislíbené místo, takže snad ano. Myslím, že už to opravdu potřebuje a bude si to užívat. Zatím tam chodíme do dopolední herny jednou týdně a přesně jak jsem psala, řev když odcházíme 😉 Tety tam jsou moc hodné a Adinka už se mě ptá, kdy půjdeme zase. A odcházíme se slovy „pšijdeme zase zítla, teto“ :-DTa dětská mluva je super, jen už mi někdy třeští hlava.

    Užívej Tobíska a Maxe a mějte se všichni moc krásně, Zu

    #893998
    g Gábina zdraví z Belgie
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Zuzi,

     

    promin, ze odepisuji az ted. Nejak nestiham 🙂  Konecne bylo hezky, tak jsme se pustili do myti oken, prani sedacky a do toho nasi dva milacci a najednou nebyl cas na internet ani televizi.

    Je super, ze Adinka bude moct do skolky! Urcite se ji tam bude libit. A ty si trosicku odpocines. I kdyz s Martinkem to tak uplne stoprocentni odpocinek neni 🙂

    My se u Tobyho porad jeste nezbavili plenky. popravde, nemela jsem na to vubec cas, kdyz mam i Maxika. A taky, jak to slo ze zacatku vsechno hladce, najednou se Toby zasekl a odmita chodit na nnocnik. Vzdycky rekne, ze chce plinku. Nechala jsem ho i bez pleny a samozrejme si nerekne a pocura neco doma. To by ani nebyla takova katastrofa, ale vypada to, ze jsem se ho tim vecnym ptanim, jestli nahodou nepotrebuje, nejak vystrasila a on ted za zadnou cenu nechce. Ani za cokoladu ne! 🙂  Tak nevim, jestli cekat, az to prijde samo….

    Maxik se mi tu vrti, probouzi se, tak ho hodim do sedacky a jedeme vyzvednout Tobyho! Mej se krasne a pozdravuj Adinku a Martinka 😉

    #893999
    Z Zuzana T
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Gabi,

    s plenky si nic nedělej, Adri měla taky období, kdy se najednou zasekla a pak to zase samo přešlo a teď už máme plenku jen na spaní a pro jistotu na delší trasy do auta, ale ta zůstává suchá. To přijde, neboj. My se zase pořád nemůžeme zbavit dudlíku. Už jsem z toho nešťastná, ale nedá ho ani za nic. Teď se má narodit švagrové miminko, tak už ji připravuju na to, že ho dá miminku a zatím souhlasí, ale nevím nevím…

    S dudlíkem souvisí mluvení. Adri teď pořád mele a mele. Už dává dohromady i krásné věty, zvládá skloňovat, časovat, chápe pojem včera a zítra, což vím, že se hodn dětem plete atd., no jo, jenže ona mluví většinou s dudlíkem v puse a tak jí rozumím jen já a Martin, jinak nikdo. Pořád jí říkáme, ať dudlík vyndá, ona ho vyndá, řekne co chce a vrazí zpět do pusy.

    A teď proč ti halvně píšu. Jak dopadla zumba? Já jsem na tom totiž podobně jako ty. Před těhotenstvím s Adriankou jsem chodila pravidelně na různé aeerobní cvičení, spinning, jumping apod., pak jsem otěhotněla, cvičit přestala, protože vše, co jsem dělala ráda, mi doktor zakázal a co mipovolil, mě nebavilo. Prostě ráda hopsám a to se alespoň v prvním trimestru nedoporučuje. Po prvním porodu jsem zhubla ještě pod původní váhu a byla jsem spokojená, s pocitem, že kolem dítěte je pohybu dost jsem nikam cvičit nešla. Nejdnou jsem byla znovu těhotná a po druhém porodu už to tak slavné není. Ne a ne zhubnout ještě čtyři kila a hlavně, břicho mám vytahané a potřebovala bych ho zpevnit, o zbytku těla nemluvím, to samozřejmě taky. Jenže, čas a síla není… Ale jednou! jsem se dokopala, je to tak dva měsíce zpátky, zašla jsem na jumping. Trampolínky jsem vždycky považovala spíš za takový realx, jen tak si hopsat v rytmu hudby a vyčistit hlavu. No…po pár minutách jsem myslela, že vypustím duši z těla, závěrečné posilování jsem vzdala. Zkrátka, moje kondice si šla někam na výlet a zapomněla se mi vrátit 😀 A protože jsem byla na sebe strašně naštvaná, že mi to vůbec nešlo, po cvičení jsem snědla velkou smetanovou zmrzlinu a od té doby jsem zase nebyla… naplánovala jsem si powerjogu, že tu snad udýchám, ale zatím to zůstává stále jen u plánu. Tak dej vědět, jak jsi a tom ty. Třeba mě motivuješ 🙂

    Měj se krásně a pusu dětem, pa, Zu

    #894000
    g Gábina zdraví z Belgie
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Zuzi,

     

    musim ti hned napsat, protoze jsi me docela pobavila… moje situace – po prvnim porodu jsem byla na puvodni vaze snad behem tri tydnu. Po druhem porodu – je to skoro 3 mesice a me prebyvaji 4 kila 🙂 Takze asi tak 🙂 Proto jsem rekla, ze se sebou musim neco delat (to bricho, ach jo) a dokopala jsem se na zumbu. Trosku jsem nestihala, ale jinak to bylo super, takze ve stredu se chystam znovu. Chci zkusit jeste neco dalsiho, vil, ze tu nejaka ceska predcvicuje aquaaerobic, ale ja vzdycky v bazene nastydnu a chytnu kdejakou infekci, tak do toho se mi nechce. Ale trampolinky zni super 🙂 Mela bych se poohlednout! Ale tedy – vic jak na dva vecery asi vypadnout z domu nemuzu.

    Jinak – dudlik je u nas jak takz OK. Je jen na spani, Toby ho nechava v posteli. Ale za to plinka a ocik, to bude asi boj 🙂 Kazde dite je jine, jak tak koukam 🙂

     

    Zatim se mej pekne a dej mi vedet, jak ti to slo na trampolinkach, jestli se jeste dostanes 😉

    #894001
    Z Zuzana T
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Gabi,

    na trampolinky ani na jine cviceni jsem se zatim nedokopala. Proste neni energie a vule, no 🙁 Co ty? Pokracujes v zumbe?

    K tomu nocniku, zrovna vcera jsem se potkala na hristi s jednou maminkou, ktera kdyz videla, jak si Adri prisla rict, ze chce curat, tak se me pak ptala, jak se nam to povedlo. Byla uplne nestastna, ze ani za nic ta jeji slecna nechce a nechce na nocnik. Posadi ji, nic a sotva ji zvedne, uz je louze… asi ty nase deticky proste potebuji kazdy svuj cas. Takze vydrz. Ono ti ani nic jineho nezbyva 🙂 U nas stale vecny boj dudlik. Ted jsme ho jednou nemohli najit a Adri ztropila uplne silenou scenu, valela se po zemi a jecela, az modrala. Behala jsem po byte jak silena a hledala. No jsem zvedava, co bude, az ho nechame miminku, jak Adrianka porad rika, ze necha… docela se bojim, ze si brzy vzpomene, ze ho nema a bude zase scena a ja to budu muset vydrzet…

    Jinak u Martinka ted bojujeme se separacni uzkosti, ale fakt silenou, nemuzu se  mu vzdalit ani na pul metru. Tohle u Adrianky vubec nepamatuju. Te bylo jedno i kdyz ji cely den hlidala babicka, Martinek jak me nevidi, spusti jekot a neprestane, dokud ho maminka nepochova. Coz byla docela „sranda“ na D1, pri ceste od mych rodicu. Po hodine jizdy  uznal, ze to uz by stacilo a chtel za mnou. A dalsi dve hodiny jecel a jecel, dokud tesne pred Prahou neusnul. Nic mu nebylo,  nekolikrat jsme zastavili, dali napit, najist, prebalili, vse v pohode a jen usednul do sedacky, zase rev. Takze uplne chapu, jak ses citila, kdyz jsi ani na tom zachode sama nebyla 😉 Taky mame soupaci dvere, takze taky ani tech par minutek nemam… No jsou to nasi milacci a musime to kvuli nim vydrzet;) Kamaradka, ktera uz ma vetsi deti rika, at si to uzivam, ze to prejde a bude mi to chybet. No nevim 😉

    Mej se krasne a hodne uspechu na na nocniku 😉 To prijde ;), papa Zu

     

    #894002
    Jarčátko
    Účastník

    Ahoj Gabi,

    k tomu nočníku… Mému synovi je teď 21 měsíců, zkusila jsem ho při hodně teplých dnech na zahradě u rodičů nechat úplně nahatého, aby si mohl všimnout, že čůrá, protože doma posadit na nočník nechce. Posedí si tam v řádu vteřin a hned slézá, neudělá samozřejmě nic. Jenže po dvou nahatých dnech na zahradě jsem dosáhla jedině toho, že sice na zem čůral a i to komentoval, ale zadržoval bobek a já pak měla strach, že mu to nějak ublíží. Vrátila jsem se k plínce a nechávám to prostě úplně na něm. Až sám bude chápat, že je pro něj příjemnější a pohodlnější říct si, udělat to jinam než do plenky a mít zadeček v suchu, tak si říkat začne. Teď je prostě ve fázi, že komentuje nás, když jdeme na záchod, a když má už sám něco v plínce, tak to obvykle oznámí (třeba když ho chci posadit a má bobek, tak nechce, zjevně už mu tedy vadí v tom sedět). Kamarádky se stejně starými dětmi to mají některé podobně, některé děti už jsou bez plen přes den i přes noc. Je to asi opravdu hodně individuální a podle zkušeností mého okolí v tom žádnou roli nehraje ani to, jestli jsou děti zvyklé na bezplenkovou metodu nebo na látkové plenky. Častým argumentem starší generace je, že děti na jednorázových plenkách to mají moc pohodlné a tak nemají motivaci se plínek brzo zbavit, ale zkušenosti z mého okolí to tedy vůbec nepotvrzují, spíš naopak. I holčička na látkovkách byla ještě po druhém roce na plenkách a nočníku se urputně bránila. A co mi říkaly kamarádky, jejichž děti už jsou převážně bez plínek, tak to přišlo zničehonic, najednou prostě začaly říkat, sedat na nočník, konat potřebu do nočníku a kolikrát i odmítat plenku přes den. 

    Chce to trpělivost a dát synovi důvěru, že až na to bude skutečně připravený, tak se odplenkuje prakticky ze dne na den. Držím moc palce a hodně trpělivosti 🙂

    Jarka

    #894003
    g Gábina zdraví z Belgie
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Jarko,

    diky za prispevek. Takze v tom nejsem sama. Jak zminujes, i ja cekala na leto… byli jsme u nasich na zahrade, Toby tam mel starsiho bratrance, ktery sel ve stoje curat ke stromu. To bylo pro Tobyho zajimave a se Slovy „Toby taky“ ho nasledoval… sice si pocural boty, ale libilo s emu to. A ja byla nadsena… vydrzelo mu to jeden den. Pak uz zase ani tuk..   Vcera vecer se vycural pred spanim do nocniku, kdyz jsme mu chtela dat plenku, tak se zastavil a rekl „jeste pipi“ (tak nazyvame curani – i v holandstine 🙂 ) a sel se jeste jednou vycurat. Ja opet nadsena a rano, kdyz jsme se ho ptala jestli chce delat pipi na nocnik, tak zakroutil hlavou… Nechci ho nutit, fakt to nema smysl.Jak pise Zuzka, nezbyva mi nic jineho nez se obrnit trpelivosti a doufat, ze to jednou prijde.  🙂

    Mej se hezky a uzivej si tehotenstvi 🙂

    #894004
    g Gábina zdraví z Belgie
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Zuzi,

     

    scenky (kterou ty popisujes s duslikem) take obcas mivame 🙂 jen ne kvuli dudliku, ale ono se vzdycky najde neco jineho. Minule mel Toby s sebou na ceste autem auticko na hrani. Pri vystupovani si vsiml, ze ho nechal lezet na podlaze. Zacal piskat, ze chce auto a ukazoval na podlahu auta… Kdyz jsme mu ho podavala, tak si ho nevzal, kroutil hlavou, ze ne. Dala jsem ho zpatky do auta a zacal pistet. Hodne nahlas. Znovu mu ho podavam a ne. Polozila jsme ho pred nej, na zem, venku a zacal jeste vetsi jekot. Nakonec jsme popadala uato i Tobyho a musela jsme ho nasilim dostrkat domu. protoze on by snad venku stal a pistel u toho prastenyho auticka doted. Kolikrat nevi co chce a nic neni dost dobre… Ale jak rikas, jsou to proste nasi milackove 🙂 Umi byt na druhou stranu hrozne sladky, hodny k Maxovi, rad se mazli…  takze si nemuzu stezovat 🙂

    Musis mi dat vedet, jak to dopadlo s dudlikem a predanim miminku 🙂  Ja musim najit podobnou zaminku… nechce se mi cekat az do Mikulase…

    S Martinkem se to urcite spravi… je to jen obdobi. A prijdou jina obdobi, horsi 😀

    A sedet samotna na zachode…paaani, na to uz se fakt tesim 🙂

     

Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 301. až 315. (z celkem 365)
  • Pokud chcete odpovědět na toto téma, musíte se nejdříve přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist