Partnerská poradna

Čaueec, a co vám přesně nefunguje, třeba bych mohla poradit, i když na to nejsem školená, ale přece jenom nějaký rok už mám za sebou 😉 jinak jsou docela dobré online poradny, kde ti poradí rovnou nebo tě v podstatě navedou co a jak dělat. Ale je jich docela i dost na osobní schůzku a to je asik možná i lepší. Probereš víc věcí naráz. 

A jejda, jak je problém v komunikaci… zkus kouknout na http://www.partnerske-vztahy.eu mně docela pomohly ty jejich rady, sice je to placené, ale mně se to vyplatilo 😉

Dobrý den,

Chtěl jsem poradit, poznat názory jiných lidí ohledně vztahu a problémů, které řeším se svou partnerkou

Se svou partnerkou jsem 13 měsíců, ale už máme skoro měsíčního krásného a zdravého chlapečka. Mi je 42 let a partnerce 40.  Pro moji partnerku je to první dítě (já už mám děti z předchozího vztahu a vidím kluky co 14 dní o víkendech – 11 a 16 let). Naše počátky byly nádherné, rychle jsme se do sebe zamilovali a prožívali krásné vášnivé chvíle.  Asi po 14 dnech se partnerka ke mně chtěla nastěhovat a chtěla mít se mnou dítě.  V březnu loňského roku otěhotněla (od května bydlíme spolu) a letos koncem prosince porodila.

Po celou dobu našeho vztahu byla partnerka zvyklá spát 1 – 2 nic týdně u své maminky, která se zároveň stará i svou 98 – letou maminku (občas halucinace, a špatně vidí, ale např. práce na zahradě zvládá). Do práce to měla partnerka cca hodinu autem a bydliště maminky je cca 10 minut, takže to z práce měla partnerka k mamince výrazně blíže než domů. Navíc maminka partnerky (dále jen Věra) je velmi aktivní důchodkyně, tak jsem společně hlídali  babičku, zatímco Věra cestovala – někdy i na týden, někdy na pár dní. Pomáhal taky bratr partnerky.

V porodnici se u ní objevili známky poporodní deprese /blues. Chtěla tam dítě nechat a jet domů. Toto jsme zvládli, byl jsem v porodnici od ráno do večera, pomáhat chodila i partnerčina maminka, sestřičky byly úžasné a pomohla i psycholožka. Po příjezdu z porodnice jsem pracoval více méně z domu a partnerka se už všechno naučila a dá se říct, že problémy s depresemi jsou pryč.

Objevilo se ale něco dalšího. Partnerka mi cca 10 dní po porodu řekla, že nechce bydlet v místě, kde bydlíme (malá obec v Beskydech), že můj dům (8 let stará dřevostavba – standardní slušné vybavení) je na „hovno“, že je tam sama, jak kůl v plotě (přes den v té době nikdy sama nebyla), že ji schází babička a bratránci, její rodné město, kamarádi a kamarádky, grilovačky na zahradě u Věry atd. atd. Dále že máme daleko školu, školku… a že by chtěla bydlet ve svém rodném městě a že do domečku (splácím vysokou hypotéku) můžeme jezdit na víkendy. Dále, že bude jednou týdně spát u Věry. Věra taky chtěla, ať se 14-ti denní miminkem bydlí u nich část týdne, že tak může své dceři lépe pomoci a že můžeme s mimčem pendlovat sem a tam, že to tak pro Věru, ale i pro mimčo bude lepší.

S tím jsem nesouhlasil a řekl jsem, že po šestinedělí může k Věře a babičce jezdit k babičce, třeba i více krát týdně (i když je to cca hodinu  autem), ale že by s malým měla být doma na noc. Dále jsem řekl, že když bude opravdu krizová situace, tak Věru s babičkou nenecháme na holičkách, a že se k Věře klidně odstěhujeme. Chci mít syna doma z těchto důvodů: prostředí i z pohledu hygienického není u Věry vyhovují (nepořádek, babička pravidelně se posmolí, nečistota a ani není kde si uložit věci pro malého ani pro nás) a navíc se domnívám, že minimálně v šestinedělí by mělo být miminko doma a mělo by mít řád, známe prostředí, klid a pohodu. A ne vystresovanou ječící Věru, která už psychicky nezvládá babičku.

Po tomto návrhu se jsem byl obviněn z toho, že partnerce zakazuji rodinu. Pohádali jsme se a musím přiznat, že v rozčilení jsem partnerce řekl, že u mne nemusí být, a že když ji je vše přednější, než rodina náš tří, tak že má jít. Věra řekla partnerce, že mi nemá dělat krávu a když se tak chovám k její rodině, že se mnou skončila a už se mi vyhýbá a nechce se mnou mluvit. Při každé příležitosti mne Věra pomlouvá a snaží se Radku dostat k sobě.  Neustále ji připomíná, jak je tam u ní dobře a jak se tam její rodina má…

Chci poradit a znát názor na to zda mám trvat na tom, aby dítě spalo doma a partnerka s ním dojížděla k matce a babičce, nebo mi má být jedno, že minimálně jedenkrát týdně tam bude spát, plus určitě časem přibude i hlídání babičky, takže doma bude zase minimálně…

Děkuji. Petr