Snažilky květinky už konečně těhulky.

Jogo já si myslím, že ten váš aptimil je v ČR Nutrilon, tak když tak zakoupíš tady :-). No já právě myslm, že ty oranžové plenky jsou ty sleep and play co právě nejsou úplně OK. Kup active baby 🙂 No už se vám let blíží tak hlavně ať v pořádku doletíte a malý cetu zvládne, no dáme Sebovi to skákadlo pod stromek tak jsme zvěcavá jak se mu to bude líbit. Jinak švagrová mu koupila želvu co hraje a svítí krunýř a promítá to na strop tak jsme na to zvědavá, pak dostane nádobí na své dlabání a zbylé věci už dostal průběžně tohle mu ale pod stromek dáme

To my sjem s pamperskama max spokojeni, ještě nám to neproteklo, tedy maximálně mojí chybou, že jsme to špatně nebo málo zalepila utáhla, ale jina super… Jo tady je také celkem teplo a má být i na Vánoce tak že žádný sníh, no lepší nic než bláto. Holky tak já jdu žehlit ach jo, a to si vždy íkám vyžehlím jak to uschne a zase nic, ale musí to zmizet, tam ked je koš musím posunout Sebovi dečku aby se nám vešel stromek… tak za hodku nás čeká zase mrkev tak bude zábava

Máňo a ten krteček by byl super já ho taky mám ráda 🙂 no jo, ale to je česká postavička, ale PŮ a oslík světová

Ahoj květinky,
tak máme doma tichou domácnost :'( . Manžel věčně není doma a já jsem na všechno sama, tak už jsem mu včera řekla, že takhle to teda dál nejde a proč chtěl teda vůbec dítě, když ho vpodstatě vzhůru nevidí. No a on všechno otočil proti mě, takže jsem špatná já. Takže super vánoční nálada 🙁 .
Jinak my používáme taky Pampersky active baby 3. Nejdřív jsme měli ty new baby. Měla jsem i ty Sensitiv Care, ale ty mi přijdou moc tlustý a neforemný. Taky jsme měly ty Happy. 0 mi přišly dobrý, ale když jsme pak měly už 2, tak mi přišly stejně tlustý jako ty Sensitiv Care.

Tak to jste se květinky neměli o ty svoje chlapy tak starat. Měli jste je zanedbávat, takže by jim to teď s mimčem nepřišlo jako změna 😀 To je trochu černý humor, vím, že pro mnoho z vás je to velká změna v životě, nejen v rodičovském, ale hlavně v partnerském. My jsme se s manželem poznali „na stará“ kolena, takže už to nebyla taková romantika jako v osmnácti 🙂 Tím nechci říct, že jsem se na začátku do manžela bláznivě nezamilovala a že pořád to cítím tak, jako že je to muž mého života. Ale naše večery byly prostě „obyčejnější“. Manžel také často po návratu z práce kouká na net, je to pro něj relax po práci, také kouká (koukal – teď je pryč) každý večer na seriál Stargate v televizi. Když jsem mu něco vyprávěla (před těhu i teď), tak jsem kolikrát zjistila, že mě vůbec nevnímá. Ale vždycky si uvědomím, že já jsem bych také nebyla dvakrát nadšená, kdyby mi někdo kecal do mého oblíbeného seriálu, byť by to byla můj milovaný manžel 🙂 Naštěstí se na mě neutrhuje, jen mi oznámí, že neslyšel, co jsem zrovna říkala. Skoro vždycky chodí spát později než já, tak to bylo i před těhotenstvím. Také mě mrzelo, že usínám v posteli sama, ale prostře máme každý jiný spánkový rytmus, já potřebuji spát hodně, jemu stačí málo. Když jsme byly ve fázi snažení o mimčo, tak jsem to musela zařídit tak, abychom se v ložnici sešli oba dva ještě za bdělého stavu 😀
Raduš, mě u těch Huggies vyhovuje, že mají vzadu pevnější gumičky než Pampers, takže se líp přizpůsobí Maxíkovo bříšku a skoro nikdy vzadu neprotečou. Myslím, že „válka“ mezi maminkami Pampers x Huggies je zbytečná, prostě každému vyhovuje něco jiného. Zkoušela jsem tady i „neznačkové“ plínky se supermarketu, neprotékaly, ale hodně nabývaly na objemu, takže mi přišlo, že Maxíka musely tlačit na pindíkovi. Ale až doberu ty trojky (doufám, že Maxík bude přibývat na váze jako teď, protože jsem si to spočítala podle denní spotřeby a podle toho nakoupila zásoby), tak zase zkusím koupit balík i neznačkových a zkusit je aspoň na doma. Přece jen jsou o něco levnější.

No u nás to je o něčem jiném. Ať si klidně brouzdá po netu, kouká na telku ale ať to není na úkor toho nebohýho dítěte, který za nic nemůže.
Domů z práce přichází tak okolo čtvr na osm, když se nikde nezdrží, to chápu, prostě mají takovou pracovní dobu, ale když přijde domů, je tu sotva pár minut a jde do garáže. Včera můj pohár trpělivosti prostě přetekl.
Chce sice asistovat u koupání, ale jeho veškerá pomoc spočívá v tom, že napustí vaničku, pak na nás kouká jak se koupeme a přenese Vojtu do pokoje na přebalovák. Včera ale takhle položil Vojtu a honem utíkal aby si dal nahrávat Expozituru. Vůbec ho nenapadlo, že by Vojta mohl spadnout. Sice to byla chvilenka než jsem tam přišla, ale i ta stačí aby se mohlo něco stát. Pak šel ven s tím, že si jen nandá nový SPZ na auto. No a zpátky se vrátil v deset, to už samozřejmě Vojta spal. A takhle to je posledný dobou pořád. Vlastně ho vzhůru přes týden skoro vůbec nevidí, o víkendu spí do dvanácti a probouzí se se slovy co bude k obědu. Nikdy Vojtu nepřebalil, naposledy si ho nakrmil v porodnici. Maximálně si s ním chvilku pohraje, pochová, ale jen když na to má náladu. Asi jsem hrozná semetrika, ale mě to přijde hrozně málo. Víc času tráví se psem než s Vojtou.
Dneska jde pro změnu na vánoční večeři s prací, takže opět přijde bůhví kdy…..

Já tě Bondi chápu. Na tobě to leží od začátku, co se Vojtík narodil. My jsme rodily skoro stejně, ale já to měla až na ty počátky kojení naprosto v pohodě. Kdežto ty sis to „vyžrala“ opravdu až do dna. Mě by na tvém místě asi nejvíc scházelo to uznání za všechnu tu starost, za ty probdělé noci, kdy jsi se strachovala o malého. Já si na takové pocity pamatuji ze své první práce, kolikrát by mi stačilo jen kdyby mi šéf řekl, že je s mojí prací spokojený. Ale to jsem se od něj nedočkala. A ptát se manžela, jestli je spokojený s tím, jak se staráš o vaše miminko, to dost dobře nejde. Maximálně by ti odpověděl, že samozřejmě.
My jsme holt celý den doma s mimčem a když se ti naši chlapi vrátí a chtějí si vydechnout od práce, tak se na ně sesypeme jako vosy a hned jim začneme vyprávět, co se za celý den stalo, co nás trápí, co bysme potřebovali, aby udělali… Já si také každý večer říkala, že nechám manžela vydechnout a budu mu vyprávět něco až později, ale málokdy jsem to vydržela 🙂 No a když se zeptáme, co bylo v práci, tak prý nic zajímavého 😛 Naštěstí jsem fakt věkem dozrála a ze spousty věcí si už nedělám těžkou hlavu. Ale věřím, že před 10 lety by mi to manželovo vysedávání u TV nebo PC vadilo dost.
Jinak Raduš, já jsem čekala, kdy si manžel na moje poslední narozeniny vzpomene tři dny než jsem se ho zeptala, jestli mi nechce něco říct. Prý jé, ty jsi měla narozeniny 🙂 Chtěla jsem zase jednou vyzkoušet, jestli si vzpomene sám, když o nich nezačnu mluvit týden dopředu a každý den to nebudu připomínat. Jenže ty tři dny po narozkách už jsem to nevydržela zvědavostí 🙂 Mám hrozné nutkání „zapomenout“ na jeho narozeniny, ale nevím, jestli to vydržím, když vím, že to nedělá schválně.