Soutěž – Jak jste vybírali jméno pro vaše dítě?

Zvolené téma obsahuje celkem 113 odpovědí. Do diskuze (73 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel  Anonymní uživatel a poslední změna proběhla před 12 roky.

Prohlížíte 15 příspěvků - 76 z 90 (celkem z 113)
  • Autor
    Příspěvky
  • #894386
    g
    gobra
    Člen

    Záleží na tom, co se nám narodí.
    Když jsem ve 22 letech otěhotněla poprvé, moc jsem si přála holčičku Anetku. Těhotenství bohužel skončilo ve druhém měsíci spontálním potratem. Řekla jsem si, že Anetku už nikdy, že ta nám umřela.
    Po pěti letech snažení mám konečně v bříšku miminko, které má zatím „pracovní název“ rybička. To proto, že při všech kontrolách ultrazvukem je neskutečně živé a mrská sebou jako rybička. Bohužel panu doktorovi nechce ukázat zadeček, takže ještě pořád nevíme, jestli to bude Anežka, nebo Mireček.
    Anežka proto, že je to krásné, české jméno, na které se nedá škaredě zavolat.
    Miroslav by byl po mém dědovi, kterého jsem nikdy nepoznala a hlavně po mém tátovi. Protože to byl on, kdo mi po dvou neúspěšných pokusech IVF řekl, ať to nevzdávám. Zaplatil nám třetí cyklus IVF a ono se podařilo!!!
    Je mi úplně jedno, jestli to bude Anežka, nebo Mireček. Všechna jména jsou krásná, když je máma říká svému milovanému a moc vytouženému miminku

    #894387

    Při výběru jména pro mimčo jsem přebrala iniciativu já. Přítel na dotaz: „Jak pojmenujeme naši holčičku či kluka?“ reagoval větou: „Kluk jedině Kazimír, protože takové jméno nikdo nedává a díky tomu zmizí brzo z kalendáře – to nemůžeme dopustit!!! A holka by mohla být Eva (což je mimochodem jméno jeho bejvalky).“ 8o| I když dsi dělal srandu pochopila jsem, že je to na mě. Kritéria mého výběru byla vcelku jednoduchá: za 1. nechtěla jsem, aby děťátko neslo mé nebo přítelovo jméno, ani jméno nějakého našeho kamaráda či příbuzného (je to sice z mé strany „kruté“, ale nelíbí se mi, když se rodiče jmenují stejně jako děti – jsou pak v tom zmatky a přátelům a příbuzným by pak až moc „nezdravě“ narostlo sebevědomí – a to též není vždy Ok 🙂 ), za 2. jsem chtěla jména, která se v současnosti moc nedávají a za 3. české jméno je priorita (přeci jen je ve mě trochu vlastence). Nejprve jsem zvolila jména Nikola a Štěpán. Líbila se nejen mě, ale i příteli a zbytku rodiny. Po té, co jsem zjistila, že Nikola je v poslední době velmi frekventované jméno, začala jsem uvažovat o jiném. Pak jsem jednou ve večerních zprávách shlédla reportáž o chybění některých jmen v kalendáři, kde si rodiče malé Dominiky stěžovali, že toto jméno v českém kalendáři chybí….a bylo vymalkováno!!! Holka bude Domča!!! Pravda jméno je to původem latinské (i když ruku na srdce – kolik jmen užívaných v Česku je českého původu, že) a není v kalendáři, ale to mě vůbec nevadí. Slavit se bude 4.srpna na Dominika a navíc jsem udělala radost mému taťkovi, který má rád Káju Gotta, protože jedna z jeho dcer se právě takto jmenuje.
    Závěrem jen dodávám, že 16.6.2010 se nám opravdu narodila holčička a nese toto krásné jméno.

    #894388

    Ahojky jméno pro našeho prcka jsme vybírali docela dlouho jelikož přítel chtěl aby byl malý po něm což mě se absolutně nelíbilo a to jméno se mi samo o sobě nelíbí takže Vítězslav po tatínkovi nakonec nebude. Tak jsme pak přemýšleli nad Matyášem ale to mi všichni zavrhli jelikož to prý není český jméno 🙂 tak nakonec ho vybrala babička a v září se nám narodí krásný chlapeček jménem Petřík 🙂

    #894389

    Už od začátku mého těhulkování jsem chtěla znát jméno pro našeho chlapečka, abych si s ním už mohla jak se patří povídat a zkrátka si zvyknout na člena naší nově rozrůstající se rodiny. Jenže ať jsem mohla koukat do kalendáře jak jsem chtěla, partner neměl zájem se tohoto vybírání účastnit, protože mu to připadalo příliš brzo. Zkrátka moje „bláznění“ komentoval asi takto: „přece nebudeme říkat fazoly jménem!“ poté „hrušky také nemají jméno!“ a když už se miminek vyklubal do velikosti melounu, tvrdil můj partner „melouna si už pojmenujeme“..HURÁÁ!! Jenže boj s velkým B nastal právě v tento okamžik. Můj partner je velký vtipálek a tak se samozřejmě nebál rozmístit pár fórků i do takto důležité události, jako je vybírání jména pro naše dítě. Z internetu si vytiskl všechna klučíčí jména, co kdy existovaly, takže mezi ně samozřejmě patřily naprosto historická a dost příšerná jména..(Aby se toho partner nechytl!) Zalíbila se mu jména typu: Chrudoš, Ždán, Hvězdoslav a nakonec to vyhrál Žibřid..Takže mému roztomilému bříšku začal promlouvat zlý,nevkusný a naprosto troufalý otec, a nazýval ho Žibřídkem! Z počátku jsem to brala s humorem, ale když se TO jméno opakovalo častěji, měla jsem z toho hrůzu a tak jsem mu zatrhla toto jméno vyslovovat, jelikož jsem se bála, že až se chlapeček narodí, neuslyší na Vojtíka,pro kterýho jsme se nakonec po dlouhém a urputném boji domluvily, ale na Žibřida..Uvidíme,jak moc byl náš chlapeček v bříšku vnímavý 🙂

    #894390

    Anonymní uživatel

    Tak u nás bolo vymýšľanie mena veľmi obtiažne. TOtiž sme medzinárodné manželstvo 😀 Ja som Slovenka a manžel je Čech. No poviem Vám o vyberaní mena pre bábätko by mohol byť na vysokej škole aj nejaký nový obor. Je to hotová veda. Najskôr som si vypísala podľa mňa krátky zoznam mien zo slovenského kalendára, ktoré sa mi páčia. (asi 40 mien). Potom manžel, že veď môže mať syn aj české meno a tak som si urobila top zoznam mien aj z českého kalendára (cca 20 mien). Takže ja som mala zoznam o 60 menách. Samozrejme manžel mal jedno meno už vybraté ale nepovedal mi aké, že veď budeme o tom debatovať a uvidíme aké meno nám zostane. Tak potom z tých 60 mien prišlo vyraďovanie. Ako prvé manžel zamietol všetky mená ktoré sa končili na š. Jeho vysvetlenie: kedže sa voláme priezviskom šenkýř tak nemôže mať meno končiace na š, lebo potom by pri vyslovovaní celého mena mal malý dve š a to je na šušlanie. Takže moje top meno TOMÁŠ bolo rázne zamietnuté. takto mi zo zoznamu zmizlo asi 10 mien. Ďalšie vyraďovanie bolo jednoduché – nechceli sme aby mal syn aj narodeniny aj meniny v rovnakú dobu a chceli sme aby mal medzi narodeninami a meninami asi 2 mesiace medzeru. KeĎže termín som mala v júli – tak všetky mená ktoré boli máj, jún, júl,august, september vypadli. A to sa mi zúžil môj zoznam už len na 5 mien. A potom sme tu mali finálne rozhodnutie. Nakoľko s manželom veríme, že meno trochu ovplyvňuje toho malého človiečika čo ho nosí. Tak sme si spomínali, koho s takými menami poznáme a písali sme si plusy a mínusy. No a nakoniec nám zostalo meno MARTIN. čo je super, lebo aj v češtine aj v slovenčine sa rovnako píše, takže žiadny problém. Máme kamarátov Martinov, ktorí sú skvelí. A čo dodať na záver: Manžel mi teraz pri prvých narodeninách nášho malého Martina prezradil, že on chcel Martina už od začiatku – a tak sa ma snažil jemne naviesť na toto meno. takže som vlastne bola zmanipulovaná 😀

    #894391

    Ahojda vsichni.Porad jsme meli dost casu a najednou jsem byla v 7 mesici a jmena porad zadna.Nevedeli jsme co to bude,ale na klukoj jsme se zhodli docela rychle.Manzel je Pavel a muj tatka taky,takze kluk u me byl jasnej,ale ta holcicka do posledka byla na vazkach.Po velkych hadkach a 100x projetem kalendari vyhrala Veronika,kterou jsme zapsali az v den terminu.

    #894392

    Anonymní uživatel

    Obdivuji modelku Terezu Maxovou, jak pro její krásu, všestrannost, smysl pro humor, charitativní práci a laskavost. Je tváří švédské kosmetiky Oriflame, kterou mám velice ráda. Proto bylo jméno pro mého prvního syna jednoznačné – Tobiáš:-))

    #894393

    Na ty dvě čárky na testu, jsme čekali dlouhých 18 měsíců. V listopadu jsem psala se synkem seznam Ježíškovi. Malý kresili a já k tomu psala popisky a on nakreslil panáčka. Když jsem se ho ptala, zda chce nějakého panáka, tak mi řekl, že chce kamaráda. Takže jsme spolu Ježíškovi napsali o sestřičku nebo bratříčka.. Za 14 dní jsem si dělal test a světě div se – byli tam :-). Už od začátku jsem na bříško mluvila jako na Vojtíška. Hrozně se mi to jméno líbilo. Pak nám na UTZ řekli, že to bude holčička a jméno Vojtěška by bylo hodně ujeté.. Takže jsme přemýšleli dál. Hledání bylo složité – máme dost početnou rodinu, takže výběr těch hezkých byl hodně zúžený. Nakonec jsem jich vypsala šest – brala jsem ohled na naše složité příjmení, tradici – chtěli jsme pouze české jméno.. Nakonec na papíru zbyly 3 dívčí jména. Manželovi se nelíbilo ani jedno. jak chlap dokáže být paličatý. Tak jsem mu řekla, ať si to vymyslí sám. Že pro klučinu, kdyby náhodou, jméno máme. Vojtíšek je daný. Tak manžel vymýšlel a vymyslel Elišku. Líbilo se mu, je to hezké české jméno. Navíc pár slavných Elišek v historii české země máme.. Tak bylo rozhodnuto. Obě jména jsme stvrdili na papír pro matriku našimi podpisy. A co to nakonec bude? Říkají holčička stále, takže nevíme zda k Ládíkovi přibyde Eliška nebo Vojtíšek. Termín mám 25.7.2010 – takže si ještě chvilku počkáme.. Ale už teď víme, že jsme vybrali krásná jména. A že se naše miminko nemusí stydět…

    #894394

    Ja jsem to mela slozitejsi… To ze jsem tehotna jsem zjistila, kdyz jsem byla v 5tem mesici a to tak, ze jsem zacala citit pohyby… Byla jsem v dost slozite situaci, byla jsem v zahranici a jiz jsem mela noveho pritele, ktery s mym miminkem nemel nic spolecneho… Ale i presto jsem mu to rekla a domluvili jsme se, ze miminko dame k adopci… Jak lehke je neco takoveho rict, ale velky rozdil je to pak udelat! Kazdopadne nad jmenem jsme tedy ani nepremysleli… No a pak jsem tedy odjela do CR porodit, jenze uz u zapisovani k porodu se me ptali, jake chci dat miminku jmeno, ze ho tam pak nemohou mit bez jmena! V tu chvili to na me vsechno padlo a to co jsem si do te doby neuvedomovala mi okamzite doslo! S ocima plnych slz jsem jim tedy rekla jmena – Martin a Martina ( po me a mem tatinkovi), protoze jsem ani nevedela, co to bude! Jenze uz v tu chvili jsem vedela ze dat miminko pryc proste nedokazu! No, behem porodu a po porodu jsem mela zavrene oci a tudiz miminko ani nevidela! ALe potom na gynekologickem oddeleni mi prinesli k podepsani nejake papiry a tam bylo, ze mam holcicku! Boze, ja mela holcicku! Tu jsem si vzdycky prala! No a to uz jsem byla totalne na pokraji zhrouceni, volala pritelovi a vse mu rekla, tak jsme se dohodli, ze si nakonec miminko nechame a on pro ni bude otcem a nikomu nic jineho ani nerekneme! No a tak jsem si pro sve miminko sla! Boze, jaky to pro me byl nadherny sok videt mou krasnou dcerusku! No ale v tom jsem vedela, ze ji musim prejmenovat a dat ji me vysnene jmeno – ADELKA! Nyni spolu vsichni zijeme v zahranici a jsme plnohodnotna a stastna rodina a na minulost uz nemyslime!

    #894395
    l
    l.k
    Člen

    Dobry den,
    jmeno jsme vybirali dlouho. Po dlouhych debatach jsme se s manzelem schodli, ze jsmeno pro divkbude vybirat on, a jmeno pro chlapce ja. Podle zkusenosti jsme si rekli, ze by bylo fajn, kdyby vybrane jmeno bylo v kalendari umisteno jinde, nez jsou Vanoce a jeho narozeniny.:)Coz si myslim, ze kazdy, kdo to tak ma, pochopi.:)
    Chapecka jmena mi manzel nakonec zkrouhl na jmeno Roman.:) Coz byl muj favorit. Divci jmena jsme az na porodni sal meli tri: Laura, Eliska a Klarka. A teprve na porodnim sale, na ktery jsem se dostala o 2,5mesice drive, nez se pocitalo, jsem zvolila jmeno Laura.
    Rekla jsem si, ze treba tomu nasemu drobeckovi, silna jmena pomuzou vybojovat svuj zivot. Stalo se! Maly Romanek ma nejen krasne jmeno, ale i skvely usmev, kterym rad obdaruje sve okoli.

    #894396

    Nějak mi sem nejde vložit příspěvek… asi moc slovíček nebo odstavců. 🙁
    Zkusím to tedy na více částí…

    #894397

    Ahoj lidičkové, jak se máte? Já se mám dobře a jsem… No jo, kdo já vlastně jsem? Chtělo jsem se vám představit, ale když já vlastně ani nevím. Tak začneme od začátku, shrneme si fakta a snad to dáme nějak dohromady.
    Zcela určitě vím, že jsem malinkatý človíček a rostu pěkně v klidu a teple u maminky v bříšku. Do doby než vykouknu na svět zbývá přibližně sedm měsíců. Máma i táta už o mně vědí, ale zaslechlo jsem něco o tom, že na jméno je ještě čas. Nicméně mi stejně nějak říkají… jen si vzpomenout. Aha, už vím. Občas slyším tátu, jak se ptá: „Jak se dnes daří Prckovi?“ Prcek? To je nějaké divné jméno. Je sice pravda, že jsem zatím malinkaté, ale určitě vyrostu, tak doufám, že ti dva dospěláci, o kterých ani nevím jak vypadají, vymyslí nějaké hezčí jméno, protože tohle se mi ani za mák nelíbí.
    Tak, do mého narození chybí asi půl roku. Už vím, jestli budu holčička, nebo chlapeček, ale ještě to nikomu nepovím. Ostatně nedávno se na mě pokoušel podívat pan doktor. Měl na to takový divný přístrojek, který vrněl a jezdil s ním mámě po bříšku. Moc se mi to nelíbilo, tak jsem si zakrylo obličej ručičkami a otočilo se k němu zády. Jen jsem slyšelo, že pan doktor říká: „Bohužel maminko, není tam nic vidět, ale můžete být klidná, miminko se vyvíjí tak jak má.“ Ještě si pamatuji, jak táta někomu na dotaz: „Co to bude?“, povídal něco o tom, že jsem panu doktorovi ukázalo prostředníček. Hmm, stejně nevím co to znamená, ale mohlo se stát, že jsem si zrovna přepočítávalo prstíčky, když se na mě ten pan doktor chtěl podívat.
    Ale abych nezapomnělo, máme tu nějaké novinky. Táta mi sice pořád říká Prcek, asi bych mělo dát nějak najevo, že se mi to vážně nelíbí, ale už jsem zaslechlo i jiná jména. Prý pokud budu chlapeček, tak budu Honzík. To by se mi celkem líbilo, ale nevím co si počnu, když ze mě bude holčička. Zaslechlo jsem něco o Julince, Katce, Sofii, Elizabeth a pár dalších. Jen doufám, že to všechno nebudu já, protože už teď z toho mám v hlavičce pořádný zmatek. Snad budu Honzíček.
    Do narození mi chybí asi čtyři měsíce a hezky rostu. Máma s tátou, na rozdíl ode mne, pořád nevědí jaké překvapení je čeká. Nicméně překvapení připravili oni pro mne. Budoucí dědeček měl prý nějaké divné řeči o jakési pohádce a pak taky máma zjistila, že bych mělo svátek chvilku po narozeninách. Takže prý už nebudu Honzík, ale Matěj. Nu což, nezní to špatně, co říkáte? Jestli já ale budu holka, tak se z toho asi zblázním. Pořád slyším něco o Sofince, Elle, Emě a dalších. Dokonce jsem zaslechlo budoucí babičku jak povídá něco o Kristýnce a Elišce. Mám pocit, že se ti dospěláci zbláznili. Vždyť tolik jmen se mi ani nevejde do kolonky na obálce sešitu, až půjdu do školy. Tak nevím, jestli si mám přát být raději Matějem, nebo aby se máma s tátou nějak rozumně dohodli. (1. část)

    #894398

    Ještě mi zbývají dva měsíce u mámy v bříšku. Už tu začíná být těsno, ale pořád se ještě můžu docela hýbat. Taky toho využívám a vždycky když slyším tátu, jak na mě přes mámino bříško volá Prcku, tak pěkně kopnu. Táta bude asi veselá kopa, protože vždy když na mě takhle mluví, tak se máma směje a slyším ji se smát i jindy, když jí táta něco povídá. Máma má moc příjemný smích a hezký hlas. Už se na ně na oba moc těším. Skoro bych zapomnělo, že tu máme zase nějaké změny. Dědečkovi se prý moc nelíbil ani Matěj, takže se rodičové dohodli, že si do toho nenechají mluvit a jelikož se jim líbilo obojí, tak budu Jan Matěj, pakliže budu chlapeček. Nevím ale, jestli mám chtít být holka. Kromě Sofie slýchám pro změnu zase Dominiku a Johanku. Je fakt, že už těch jmen není tolik, ale už by se táta s mámou měli opravdu dohodnout.
    Ještě tři týdny a konečně uvidím mámu s tátou. Byli jsme opět u pana doktora, který se na mě chtěl zase podívat tou divnou vrnící věcičkou. V bříšku už není tolik místa, takže jsem se mu tentokrát neschovalo a tak mámě řekl to, co já vím už dávno, prý budu pravděpodobně holčička. Kdybych náhodou přece jenom bylo kluk, tak už je rozhodnuto, že se budu jmenovat Jan Matěj. Jenže nevím, jak se budu jmenovat, jestli budu holka, jestli to tedy panu doktorovi vyjde. Táta prý už jméno vybral, že se mu moc líbí jak mazlivě zní, když se vyslovuje. I máma prý nakonec souhlasila, jenže jak naschvál jsem zrovna spalo, takže nevím jak se budu jmenovat.
    Dnes je 25.5.2010 a já se už od rána snažím dostat mámě z bříška. Kolem poledne zaslechnu, že přišel táta a snaží se mámu uklidnit, že je statečná, že to zvládne a že už to brzy bude. Lidičky, já se vážně snažím, protože se chci konečně dozvědět, jakže se to budu jmenovat, ale moc mi to nejde. Večer jen zaslechnu něco o císařském řezu kvůli nepostupujícímu porodu, pak cítím jak mě i s mámou někam vezou, slyším cizí lidi, ale tátu ne. Pak se mi začíná chtít spát a najednou je všude kolem mě oslepující světlo, zima a křik. To křičím já. Křičím, protože se cítím nepříjemně, hledám mámu a tátu a taky proto, že pořád nevím jak se jmenuji. Pak mě zase někam vezou a najednou mě ukazují nějakému pánovi. Poznávám ho po hlase, je to táta. Vypadá šťastně a něco mi povídá: „Vítej Vally.“ Mámu mi ukázali až druhý den, vypadala po narkóze unaveně, ale šťastně se usmívala, když mi říkala: „Ahoj Vallynko.“ Takže hurá, konečně vím, jak se jmenuji. Ráda vás poznávám, jsem Vally.
    A jakže ten táta na Vally přišel? Díval se na seznam jmen na http://www.krestni-jmena.cz a našel jméno Triandafilia. Nikdo mu nechtěl věřit, že se takhle někdo jmenuje. Ale všiml si, že stránky obsahují i četnost jmen a tak zjistil, že tu Triandafilie jsou minimálně dvě. Pak se máma zeptala, jestli je tam i jméno, které ještě nemá nikdo. Táta jich tam pár našel a mezi nimi i mé jméno, které se mu moc a moc líbilo a protože ani máma nebyla proti, tak mi jej dali. Je sice pravda, že paní na matrice se mé jméno nelíbilo, protože ho neměla v chytré knížce, ale táta zatelefonoval paní Dr. Knappové. Jelikož jsem už byla na světě, tak si paní doktorka pospíšila a přes víkend vypracovala znalecký posudek na mé jméno. Takže mám i úředně potvrzeno, že jsem první Vally v České republice. (2. část)

    #894399

    Nyni je mi 32 let a ještě před 3 lety jsem byla veliká kariéristka a workoholička – překročila mi třicítka a biologické hodiny nic..a já stejně děti nechtěla..:S žila jsem životem práce a přátelé…pak jsem potakala svého nynejšího přítele, s kterým budu v září (teprve?) 2 roky….a změnil mi život…nádherně…:) a jednoho dne jsem mu dělala kafe než šel do práce a najednou jsem ucítila to, jak by bylo super, kdyby tato situace byla i s tím, že vedle Vojty (mého milovaného) si bude hrát naše dítě:P …nemluvila jsem o tom, ale roztikaly se mi vnitřní ženské hodinky a nastartoval se u mě proces-dovolit si být máma..a nějak se život stočil k tomu, že i přítel začal mluvit, že by rád semnou miminko…tak jsme do toho hupli…a během 4 měsíců snažení a začínajících pochyb, jsem otěhotněla…bohužel jsem v 8tt potratila a dost nás to ranilo:'( …tak jsme téma dítě uzavřeli…ale v únoru tohoto roku jsme zjistili, že jsem těhotná znovu:) …a nyní jsem v 23tt 🙂 ….. do 10tt jsme měli strach se těšit a něco plánovat, když ale vše začalo vypadat, že mimi je v prořádku, začali jsme špekulovat, jak pojmenujeme kluka a jak holčičku…rodiny nás začali zásobovat jmény, my hledali, jako nejvhodnější jméno, ale nějak nám nešlo se shodnout…a pak jsme našli cestu, která byla kompromisem a nakonec i řešením:P já měla v mládí výtečného člověka, který mi byl skutečným přítelem, kamarádem, který bohužel tragicky zahynul ve svých 25 letech (před 5 lety) při autonehodě….byl to můj „anděl strážný“, a to nejen svým jménem, ale protože i v nejtežších chvílích stál při mě a byl mi tou nejvetší oporou, byla s ním veliká legrace a výborné života příhody…příteli jsem o něm dost povídala, a i když ho nikdy nepoznal, vnitřně ho má jako oblíbeného člověka, jako by ho znal:) …a jelikož to hvězdné neuvěřitelně nadpozemské jméno bylo:l Michael Gabriel, přišlo nám, že jelikož ho budeme mít jako „patrona“, který nám na naše mimi se shora dohlédne navíc můžeme naše děťátko pojmenovat po něm… kluka:Gabriel – nádherné, neobvyklé, zvučné, mužné a holky po tom našem klučinovi, s tímto jménem budou šílet až vyroste 🙂 no a holčička: Michaela – naše Mišička,Mišulka – sladká a roztomilá princeznicka…teď už víme z ultrazvuku, že čekáme s největší pravděpodobností děvčátko, takže budeme mít naši milovanou Michaelku..

    #894400
    d
    dagilo
    Člen

    Jméno našeho miminka, co se brzo podívá na svět, bych také moc ráda věděla.

    Nejen že nevíme jestli to mládě co mě právě kope do žeber je chlapec nebo holčička, ale i o jménu chceme rozhodnout až po narození.
    Což o to, já už před x lety pojmenovávala všechny panenky oblíbenými jmény s tím, že jednou tak pojmenuju vlastní dítě, jenže v manželství jsme dva a takové důležité rozhodnutí by mělo být záležitostí obou.

    Můj manžel je totiž z Afriky a jak je v úvodním příspěvku napsáno, jiný kraj jiný mrav. Často se dítě třeba pojmenuje podle nějaké události co se právě odehrála při narození dítěte nebo podle toho jak dítě vypadá apod. Takže mezi naše přátelé patří třeba Ministr, kamarád kterého rodiče tak pojmenovali, protože v době jeho narození byl v jejich vesnici na návštěvě nějaký ministr, další známý je Sunday, protože se prostě narodil v neděli a tak dále.

    Ikdyž tradice v různých částech a kmenech toho černého kontinentu se výrazně liší, manžel si přeje udělat přesně to, co kdysi udělal jeho otec a já bych jeho přání velmi ráda chtěla respektovat, už jen kvůli památce k jeho zesnulému otci. ALE… On totiž manželův tatínek dal jméno manželovi a jeho sourozům podle toho na čí svátek se narodili, podle katolického kalendáře. Jenže jim to všem tak pěkně vyšlo!!! Manžel Matthias a příbuzní Joachim, Helen a Frances mají krásná jména, ale cokdyž ten náš budulínek se rozhodne narodit v den, kdy bude v kalendáři nějaké jméno se kterým se budu jen těžko zžívat? Nebo radši budu s překříženýma nohama čekat, až odbije půl noc, když to na mě přijde jen aby to mělo jiné jméno?

    V Africe se často také dávají dvě a více jmen, někdy spojené s Bohem v jejich jazyce či nářečí. Jako druhé jméno by manžel chtěl pro dívku Adaezenebo Adachi či Adachukwu (adaize, adači, adačukwu – kdy Ada a Adaeze znamena princezna a Chi a Chukwu znamená Bůh.) a pro syna Obi, Obichi, Obiorah či Obichukwu, kdy Obi znamená princ. Na to bych si nějak zvykla a myslím že je důležité aby naše děti měli něco z kořenů od jejich předků, ikdyž manžel není žádný král ani nějaký místní 🙂 tak proč mít za dítě prince či princeznu, ale to beru jako detail. 🙂 Mě spíše trápí kolik si za jiné jméno, než z českého kalendáře bude chtít účtovat matrika, tak je možné že i Adaeze nebo Obi zůstane jenom v plánech v případě, že když spočítám kolik jsme už dali za výbavičku a to z druhé ruky, si prostě ´koupit´cizí jméno nebume moci dovolit.

    Miminko by se mělo narodit 24.7.2010 takže s každým dnem stoupá nejen nervozita z porodu, ale i úžasný pocit překvapení co to bude a jak se to bude jmenovat.

Prohlížíte 15 příspěvků - 76 z 90 (celkem z 113)

Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist