táta sobec? poraďte

Zvolené téma obsahuje celkem 24 odpovědí. Do diskuze (8 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel z  Hany a poslední změna proběhla před 5 roky, 6 měsíci.

Prohlížíte 10 příspěvků - 16 z 24 (celkem z 24)
  • Autor
    Příspěvky
  • #843105

    Anonymní uživatel

    Ahojte těhulky, objevila jsem vaší diskuzi a uklidnilo mě, že nejsem sama. Jsem už v pátém měsíci, přítel (otec miminka) se ani jednou nezeptal jak mi je, natož aby se dotkl bříška…vůbec nic. Mimi jsme plánovali, ale o pár měsíců dýl. Máme složitou situaci, stavíme barák, nejde to jak by mělo, takže do porodu určitě nebude ani zdaleka obyvatelný… budeme bydlet u přítele rodičů, nahoře v patře jsou dva velké pokoje, které nám budou k dispozici, ale i tak to bude asi šílené, protože „tchýně“ se na mimi strašně uplnula a myslím, že nebudeme mít chvilku soukromí…ale třeba to nebude tak strašné. Do toho v době porodu by měl přítel dělat státnice, to znamená že má teď poslední semestr, chodí z práce do školy,o víkendech maká na baráku…je ve strašným stresu 🙁 a do toho to miminko… prostě se poštěstilo a nám se to povedlo napoprvé,on je z toho vyřízenej. Na mimi se vůbec netěší, právě protože je situace jaká je… nedostanu ho ani na UZ, teď začínám cítit pohyby….ani mu to nemůžu říct, podělit se o tu radost, protože jeho to nezajímá… je mi z toho smutno :o( chápu že je ve stresu, ale já jsem taky a potřebuju podpořit…nebo takhle, podporu mám od všech okolo, jen od něj, od kterého bych to potřebovala nejvíc, ne… :o( pořád doufám že se to změní, že třeba na Vánoce, nebo až se mimi narodí, protože jestli ne… bojím se že skončím sama :o( je to těžké, mělo to být nejkrásnější období, ale holt není… naštěstí mimi a celé moje těhotenství probíhá v pořádku (klep klep klep)…tak aspoň že tak… jen je škoda, že se mnou neřeší ani jméno ani nenakupuje … no, nemůže mít každý štěstí … doufám že se na nás taky obrátí… mějte krásný den a pohlaďte si bříška, miminka to cítí!

    #843106

    Anonymní uživatel

    Ahojte těhulky, objevila jsem vaší diskuzi a uklidnilo mě, že nejsem sama. Jsem už v pátém měsíci, přítel (otec miminka) se ani jednou nezeptal jak mi je, natož aby se dotkl bříška…vůbec nic. Mimi jsme plánovali, ale o pár měsíců dýl. Máme složitou situaci, stavíme barák, nejde to jak by mělo, takže do porodu určitě nebude ani zdaleka obyvatelný… budeme bydlet u přítele rodičů, nahoře v patře jsou dva velké pokoje, které nám budou k dispozici, ale i tak to bude asi šílené, protože „tchýně“ se na mimi strašně uplnula a myslím, že nebudeme mít chvilku soukromí…ale třeba to nebude tak strašné. Do toho v době porodu by měl přítel dělat státnice, to znamená že má teď poslední semestr, chodí z práce do školy,o víkendech maká na baráku…je ve strašným stresu 🙁 a do toho to miminko… prostě se poštěstilo a nám se to povedlo napoprvé,on je z toho vyřízenej. Na mimi se vůbec netěší, právě protože je situace jaká je… nedostanu ho ani na UZ, teď začínám cítit pohyby….ani mu to nemůžu říct, podělit se o tu radost, protože jeho to nezajímá… je mi z toho smutno :o( chápu že je ve stresu, ale já jsem taky a potřebuju podpořit…nebo takhle, podporu mám od všech okolo, jen od něj, od kterého bych to potřebovala nejvíc, ne… :o( pořád doufám že se to změní, že třeba na Vánoce, nebo až se mimi narodí, protože jestli ne… bojím se že skončím sama :o( je to těžké, mělo to být nejkrásnější období, ale holt není… naštěstí mimi a celé moje těhotenství probíhá v pořádku (klep klep klep)…tak aspoň že tak… jen je škoda, že se mnou neřeší ani jméno ani nenakupuje … no, nemůže mít každý štěstí … doufám že se na nás taky obrátí… mějte krásný den a pohlaďte si bříška, miminka to cítí!

    #843107

    Anonymní uživatel

    Ahojte těhulky, objevila jsem vaší diskuzi a uklidnilo mě, že nejsem sama. Jsem už v pátém měsíci, přítel (otec miminka) se ani jednou nezeptal jak mi je, natož aby se dotkl bříška…vůbec nic. Mimi jsme plánovali, ale o pár měsíců dýl. Máme složitou situaci, stavíme barák, nejde to jak by mělo, takže do porodu určitě nebude ani zdaleka obyvatelný… budeme bydlet u přítele rodičů, nahoře v patře jsou dva velké pokoje, které nám budou k dispozici, ale i tak to bude asi šílené, protože „tchýně“ se na mimi strašně uplnula a myslím, že nebudeme mít chvilku soukromí…ale třeba to nebude tak strašné. Do toho v době porodu by měl přítel dělat státnice, to znamená že má teď poslední semestr, chodí z práce do školy,o víkendech maká na baráku…je ve strašným stresu 🙁 a do toho to miminko… prostě se poštěstilo a nám se to povedlo napoprvé,on je z toho vyřízenej. Na mimi se vůbec netěší, právě protože je situace jaká je… nedostanu ho ani na UZ, teď začínám cítit pohyby….ani mu to nemůžu říct, podělit se o tu radost, protože jeho to nezajímá… je mi z toho smutno :o( chápu že je ve stresu, ale já jsem taky a potřebuju podpořit…nebo takhle, podporu mám od všech okolo, jen od něj, od kterého bych to potřebovala nejvíc, ne… :o( pořád doufám že se to změní, že třeba na Vánoce, nebo až se mimi narodí, protože jestli ne… bojím se že skončím sama :o( je to těžké, mělo to být nejkrásnější období, ale holt není… naštěstí mimi a celé moje těhotenství probíhá v pořádku (klep klep klep)…tak aspoň že tak… jen je škoda, že se mnou neřeší ani jméno ani nenakupuje … no, nemůže mít každý štěstí … doufám že se na nás taky obrátí… mějte krásný den a pohlaďte si bříška, miminka to cítí!

    #843108

    Anonymní uživatel

    Ahoj budoucí maminky,
    taky mě moc uklidnilo, když jsem objevila tuto diskuzi. N, že bych si myslela, že jsem sama kdo má nevšímavho partnera, ale nemám ským si o tom promluvit, kdo by mě pochopil.
    Bejbyno : úplně chápu co prožíváš, máme to podobné… Mimi jsme neplánovali, ae prostě přišlo… přítel byl do t doby zlatej, tak sem si říkala, že není co řešit, že si mimi necháme a že on bude rád je o 10 let straší a na dítě už má dávno věk.
    Když jsem mu to oznámila nebyl rád, nikdy mi neřekl, že je rád… Přitom než to přišlo, říkal, jak si mimi přčeje že ho mají všichni kamarádi a my nic:( Pak jsme zjistila, (od jeho bratra), že s jeho maminkou doma seděli jak hromádky neštestí a že pronesla, že na to budu sama…
    Asi věděl o čem mluví, protože jsem…
    předěláváme barák, pár místností do začátku a přítel chodí ještě do práce.. teď dělá 2 práce a přestavba stojí… Říká, že nemá čas mi dát ani pusu… Ani mě neobejme nechytne za ruku… Když jsem se těšila, že se to změní až ucítí 1 pohyby a něco mi řekne, tak on jen jak leklá ryba držel ruku na břichu a neřekl ani popel… Ale co se divím, ani, když ho viděl na utz tak ho to nijak nedojalo, neřekl ani Ň
    Ke všemu ho musím nutit.. Dřív beze mě nikam nešel, teď chodí do hospody a ani mi neřekne, že je domluven s mojí kamarádkou a jajím přítelem jde beze mě…
    I ona mě zklamala, že mi ani nenapsal jestli nepůjdu s nima:(
    Dneska jsem muřekla t nechodí, radši budu asi sama… Bude to težké, ale když o nás nemá zájem???
    Celou noc jsem probrečela ani jsem nespala, vím, že ubližuji mimi… A trápí mě to… jen se nemohu uklidnit.
    Mám velk bolesti břicha, jsem 26tt. a mimčo už sestupuje dolů – hrozí předčasný porod. Ani to řítele nepřesvědčilo k tomu věnovat mi třeba jen hodinu denně :S
    Každý píše jak má být těhu nejhezčí období, ale u mě bohužel není – jsem sama jak nikdy

    #843109

    Anonymní uživatel

    Lyssa, to mě tak mrzí :o( je to opravdu strašně složité, vlastně prožíváme to nejkrásnější a zároveň asi nejhorší období v životě… já na to mimi sama nebudu, jak moji rodiče, tak rodiče přítele se těší snad ještě víc než si člověk jen umí představit… a tak doufám, že mi budou pomáhat, protože přítel bohužel ne. On mimi strašně chtěl, jen to přišlo dřív než „mělo“… a přítel to holt psychicky nezvládl. z práce do školy, domů v jedenáct, každý den…a do toho stavba baráku…já se mu ani nedivím a nemám mu to za zlý, jen je mi divný, že i když je to JEHO miminko co ve mně roste, nestará se … vypadá to jako by si „myslel“ že když o tom nebude mluvit, tak to tak prostě nebude…tak to zmizí… ale bohužel… bříško už mi roste, pohyby začínám cítit a on o tom neví… jsem zvědavá jak se budeme dohadovat na jménu, když nejeví sebemenší zájem… 🙁 a já to nechci všechno rozhodovat sama… chci aby si sám řekl co by chtěl… ještě je čas a tak doufám že se to ještě aspoň malinko zlepší…
    Moc ti přeju aby se to aspoň u tebe zlepšilo … kor jestli máš takovéhle příznaky! vim že to nejde, a taky se o to snažím ze všech sil, ale mysli na miminko! zkus být aspoň trošku v klidu! už takhle to to malé odnáší a ani za to chudinka nemůže!!!

    #843110

    Anonymní uživatel

    jsem v 5tém měsíci těhotenství, bylo nechtěné. s partnerem se od samého začátku vztahu hádáme, konfrontace přišli jako první z jeho strany v urážkách,ponižování mé osoby,kritičnosti, a tak. jsme oba dominantní typy, až na to, že já jsem schopna kompromisu, a očekávám slušné jednání. nikdy nikdo se mnou nic nevyřeší, pokud bude útočit, vyčítat, mít narážky,nadávat apod. už od třetího měsíce vztahu jsem se s ním rozcházela. před otěhotněním celkem 4krát. v prvních třech jsem nebyla moc pevná ve své vůli, ale nijak moc mě nebolelo, že by odešel, ale v té době mě přesvědčoval, že mě seslaqlo samo nebe, že tohle je budování vztahu, že časem se to uklidní a najdem cestu apod. po dalších dobrých a i velmi špatných chvilek s ním jsem po4té řekla konec. byla jsem chladná,nezajímala jsem se o něj apod. chtěla jsem, at mi vrátí klíče od bytu a vrátí se opět k mamince, kde doposud bydlel. u mě bydlel jen naoko s třemi igelitkami tak tři měsíce. chystal mi snídaně, pohladil mě při jeho odchodu do práce, skoro do 5ti minut po práci už byl zase doma i s nákupem, kreslil srdíčka na linku a na konec na mé narozeniny připravil něco, co mě dostalo. následně za dva měsíce jsem otěhotněla – přes prášky!!
    ¨mám pocit,že je to zásah z hora, nedokončila jsem rozchod, tak tady to mám.
    první jeho slovo při zjištění mého těhotenství bylo gratuluji.
    pak že to zvládnem,že mi pomůže apod. za 14dní jsme se pohádali, dal mi peníze na potrat, nechce se mnou dítě. bylo to pro mě velice těžké rozhodování, potrat nebo ne…
    je mi 30let a tohle dítě je mé první. seděla jsem v čekárně v ordinaci,kdy přišla jeho sms. na to jsem mu volala,moment.byl v zahraničí. trvrdil, že jsem jediná žena, s kterou chce mít dítě a že mě miluje. z ordinace jsem štastná odešla,že si uvědomil, dítě si necháme. po 3tím měsíci těhotenství mi vyčetl, že za vše můžu já, dělám mu v životě peklo, že on se cítí jako obět, apod. hodně jsem to obrečela. co ted?? uz se nedá dělat nic a na poslední potrat jsem neměla už odvahu. pak se to časem stupnovalo. nejdřív si dovolil na mě zvyšovat hlas, pak mě urážet,že jsem tupá,blbá apod. ted už došlo k fyzic.napadení – kurvo,děvko,odporná hnusná kreaturo, kdybys neměla děcko,tak tě zabiju. s tím mě držel pod krkem a pěstí u obličeje. mám větší strach než dřív.
    Jsem velice zoufalá!!! Z práce mě vyhodily (byla jsem osvč), nemám vůbec žádnou korunu, do toho jsem měla vyrovnat kontokorent, nikdo nepomo, tak mám dluh,vyhrožují exekucí, nemám zaplacený mobil, nájem. Majitelka bytu mě vyhazuje,nemám na nájem. Rodina mi nepomůže, otec se nebaví se mnou 10let, matka v dluzích bydlí na malinkém bytě.
    Ted se obracím na stát, sociálky,azyl. Takže když to shrnu, nemám peníze, kde bydlet, nikdo mě nechce zaměstnat,rodina nemá možnost mi pomoci,a partnera a otce na dvě věci, na týden mi dal 200kč na vše!!! mimochodem, pro sebe a své zájmy peníze má, navíc bydlí s jeho rodiči, má majetek a práci. Jeho rodiče ho podporují, jelikož sami se nenávidí, tak jsou rádi, že syn bývá každý den doma, aby se tam nepozabíjeli, čili, jsou na něho duševně upnuti.
    cítím se na mašli, mé těhotenství je jen o breku, strachu,bolesti, zoufalství…
    tohle není horor ale fakt!!! v životě jsem nebyla v takových problémech,a byla jsem soběstačná. ted se všechno naráz sesypalo….
    MÁTE PRO MĚ PROSÍM NĚJAKOU RADU ČI POMOC?? nelze být v tomto stavu v klidu,tak staršně moc bych si přála mít normální rodinu až mám úplný opak, jsem do týdne bezdomovec :'(

    #843111

    Anonymní uživatel

    Renatko, ano, mé těhotenství je rovněž jen o breku, strachu, bolesti a zoufalství….Rovněž jsem byla v době otěhotnění v komplikované pracovní situaci, takže nárok na mateřskou nemám. Předtím jsem nikdy moc nevydělávala, teď se snažím co jde, ale i tak….Ten hlavní problém, který mě ale drásá nepřetržitě, je jinde. Už mám chvílemi pocit, že to nevydržím….Otec dítěte se mnou absolutně odmítá komunikovat. Je to hrozně ponižující. I těhotenství jsem mu oznamovala smskou,protože v té době už jsme se nevídali.Ale on prostě vůbec nereagoval.Ignoruje mě,dělá že neexistuju.Dělá, jakoby se ho to vůbec netýkalo, je mu úplně jedno, co prožívám a že to může uškodit dítěti. Celý můj život mi nebyla dána spousta věcí, které jsou pro spoustu ostatních normální, i v tomto případě dostávám zabrat. Říkám se, že těžko kdo pochopí, pokud tohle nezažil.Taky mám pocit, že jsou okolo mě jen samé šťastné těhotné a je mi hrozně.
    Jak jsi na tom?Už je to více než měsíc od tvého příspěvku.

    #843112
    e
    eva85
    Člen

    Holky to je hrozné! Neumím si to takhle vůbec představit:S Ale jsem přesvědčená o tom, že až se vám miminko narodí budete stejně ty nejšťastnější ženy na světě! Držím všem palečky.

    #843113

    Anonymní uživatel

    ahoj holky,nahodou jsem precetla Vase zivotni zkusenosti a vidim,ze v tom nejsem sama.Mam podobne zazitky.Kdy by mel byt clovek stastny a radovat se,tak se jen stresuje a to kvuli chlapum.Jsou opravdu zvlastni zivocisni druhove!Muj pritel me tlacil k potratu a ja odmitla,tak zacal trucovat a momentalne to mame takove,ze cekame az se malicke narodi,tak se rozhodne,jestli s nama bude,nebo ne.Mam s tim souhlasit?Copak je dite vec?Miminko bylo sice neplanovane,ale to se nekdy stava a on se s tim nehodla smirit.Nakonec i proto,ze ma vyssi vek a tudis uz asi nechtel zadne povinnosti.Rozhodla jsem se bojovat za to malinke a uz pritele nechavam tak,akorat je hrozne,kdy je zena nejcitlivejsi,chlap je proste magor a neni s ni.Cetla jsem,ze se to stava-reakce jsou ruzne a jedna se o psychicke poruchy.Drzte se holky,my mame svoje deti,to je nejcennejsi,kdezto chlapi budou sami.

    #843114
    z
    Hany
    Člen

    Ahojky těhulky…tak jsem se minulý týden dozvěděla že čekám 3 miminko….radost veliká..i přítel měl strašnou radost..pořád říkal jak se na něj těší atd…no a dneska mu ruplo v kebuli,sbalil se a odešel od nás…..nechápu ho….ted nevím zda si mimi nechat nebo ne??je to strašně těžké…

Prohlížíte 10 příspěvků - 16 z 24 (celkem z 24)

Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist