Zažila jsem nejhorší chvíle života!

Vyšetření v těhotenství

Ještě teď se celá třesu. Právě jsem zažila nejhorší den nejen svého těhotenství, ale i svého života.

Diskuze

3 komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

diana.orlikova 30.9.2012 (17:12)

Tak tento pribeh je este vzdy so stastnejsim koncom. Ja som minuly rok zazila ten nestastny – v 20.tt zistili VVV. Pred troma tyzdnami sa mi nastastie narodilo zdrave dieta z druheho tehotenstva a aj ked mam stale o neho strach, nadejam sa, ze vsetko bude v poriadku…

angieblack 30.9.2012 (17:12)

Dotyčná nebyla na prvotrimestriálním screeningu? Tam by se přece VVV objevila taky a je to mnohem spolehlivější než triple testy.

korrin 30.9.2012 (17:12)

Nejtěžší chvíle – jsem si „užívala“ 9 měsíců. Zvláštní, někdo o svém těhotenství ani neví, nakupuje výbavičku jakmile objeví dvě čárky na testu, v 5. měsíci má doma zásobu plen, protože byly v akci… Moje první těhotenství skončilo v 9. týdnu, další bylo už rizikové. S triplem mě trochu stašili, kvůli hormonální léčbě v prvním trimestru. Paní doktorka mi rovnou řekla že mě kdyžtak odešle na speciální pracoviště, budou-li nějaké odchylky, nakonec to bylo v pohodě, ani jsem nikam nemusela. Jenže – máme v rodinné anamnéze samovolné potraty ve vyšším stupni těhotenství (máma má za sebou dva v 6. měsíci), její teta na tom byla stejně … Já se ve 20.týdnu dozvěděla, že dítě je hodně nízko, a zároveň mi řekli že mám krátký čípek. Asi je to „rodové prokletí“. Vnitřní UTZ se používá pár let, takže máma ani její předci nevěděli kde přesně je problém. Ale i tak, byla jsem poctivě sledována živena hořčíkem (aby náhodou nedošlo k nějakým těm stahům – ani tvrdnudí jsem si nemohla dovolit) . Nejšťastnější za celou dobu jsem byla, když mi v 37 týdnu řekli, že teď už „jsme v termínu“. Oddechla jsem si já i moje doktorka. Člověk se nemá stresovat, jenže ne vždycky to jde…. Ale i přesto, že na těhotenství nevzpomínám jako na šťastnou dobu, tak se těším, že té 2 leté cěcorce co tu kolem mne běhá pořídíme co nevidět sourozence. Mimochodem, vyrůstala jsem s třemi bratry. Jeden z nich má těžkou mentální poruchu (na úrovni 2letého dítěte bude do konce života), bouhužel si nejsem jista, zda bych se o podobně postižené dítě zvládla celý život starat…..

Zpět na článek