Ahoj holky,
také vítám novou členku Baruš a ani nevím co mám říct na tvůj příběh. Jak řekla Monča je nás tu více co řeší problémy s miminky. Vím, že se to těžko dodržuje, ale asi nejlépší pro mimi je, když
se člověk snaží být v klidu a myslet pozitivně. Je to hrozně těžké, ale zkus to třeba brát tak, že už je to dané jak to dopadne a neovlivníš to. Jen miminku člověk přitíží, když sám bude ve stresu a bude se pořád bát.
My přišli o miminko v 11. týdnu a už od začátku se to rýsovalo hodně divně, opravdu jsem z toho byla na nervy a pořád to čekání…ale jak to trvalo dlouho ta nejistota tak jsem si také říkala, že prostě „karty jsou rozdané“ a tak s tím nic neudělám a nejlépe bude, když to nebudu tolik řešit. A myslím, že to slušně zabralo….a tolik jsem se nestresovala. I přesto, že to dopadlo špatně jsem už na to byla tak nějak dopředu „připravená“ i na tuto variantu.
I nyní to pořád nevzdávám a uvidíme jak se to bude vyvíjet. Zůstala jsem v této skupině, i přesto, že sem vlastně již nepatřím, ale sleduji jak ostatním rostou mimi:-))
Nevím jestli Ti moje zkušenost pomůže, ale mě byl tento „náhled“ docela užitečný, protože
jinak myslím, že bych se z toho zbláznila. Navíc mám ještě dva prcky, takže jsem se nemohla úplně složit.
Tak se drž a informuj jak se Ti daří:-))
A ostatní, nepřehánějte to tolik s tím sluněním 🙂
papa
