Prenatální komunikace aneb když máte v břiše motýly

Pocit, že máte v břiše „motýly“, pochází z pohybů jeho ručiček. „Boxování“, které se projevuje štulci a nárazy na břišní stěnu je působeno nožičkami, ale také lokty dítěte. Někdy lze ke konci těhotenství pozorovat, jak se z břišní stěny vyklene obrys nožičky. Pokud hlavička leží v pánvi, cítíte její pohyby jako jemné elektrické rány směrem ke stydkým pyskům.

První zaťukání

První chvíle, kdy děťátko takto „klepe“, jsou nesmírně fascinující. Samozřejmě se každá matka snaží, aby se na tomto zážitku mohl podílet i otec. Když se však na břicho položí otcovy ruce, většinou je tam úplný klid. Děťátko totiž obvykle vycítí, že je právě středem pozornosti, a dává pozor, co se děje.  Když jsou pohyby cítit, pokládá každá matka tu a tam ruce na břicho, hladí nenarozené miminko a mluví s ním. Děťátko to slyší a cítí. Jemný tlak hladící ruky ho podněcuje, aby plavalo směrem k břišní stěně. Přimkne se těsně k ní, aby se mu této náklonnosti dostalo ještě víc.

Mluv se mnou

Miminka spí v matčině těle i přes den. Někdy tak má matka strach, že s ním něco není v pořádku. Pokud si není jistá, může děťátko probudit tím, že na něj mluví, pohybuje břichem, nebo dokonce v krajním případě nechá zazvonit budík.

Nastávající matka se poměrně rychle naučí interpretovat různé druhy pohybů děťátka: kdy se chce mazlit a kdy je rozrušené, kdy se polekalo a kdy má dobrou náladu a dělá kotrmelce. Projevují své pocity a dojmy celým tělem. „Skáčou“ radostí, trhnou sebou, když se polekají, a skrčí se, když mají strach.

Většina žen mu v tomto období těhotenství dává mazlivá jména, a dokonce se zdá, že děti si tento zvuk pamatují a reagují na něj.

Dospělí lidé mluví v průběhu různých terapií o svém životě před narozením. Zdá se, že prostřednictvím transu, dechových cvičení nebo drog se můžou takové zasuté spontánní vzpomínky znovu vybavit.

ukázka z knihy Prenatální komunikace

http://obchod.portal.cz/produkt/prenatalni-komunikace/