Dítě zlobí! Proč?

Dítě takzvaně zlobí, když je příliš unavené, ospalé, má žízeň nebo hlad, prožívá stres vyvolaný jednáním osob v jeho blízkém okolí. A také před propuknutím nemoci fyzické či psychické. Dítě reaguje na bolest, svědění, zácpu, může ale naznačovat i blížící se epileptický záchvat. Toto „zlobení“ patří k nemoci jako horečka k angíně.

Zdroj: archiv redakce

Nejčastěji a dlouhodobě se tzv. zlobení objevuje ve spojení s poruchou nazývanou lehká mozková dysfunkce. Na jejím vzniku se může podílet dědičnost, obtíže matky v těhotenství, problémy při porodu, různá onemocnění brzy po narození.

Když o dítěti řekneme, že je nesoustředěné, mělo by to podle platných diagnostických kriterií znamenat, že se u něho nejméně půl roku projevuje šest z následujících příznaků:

soustředí se na náhodné a nevýznamné detaily, pracuje ledabyle a s chybami, neudrží pozornost ani při hře natož při úkolu
někdy jakoby ani nevnímá, co mu říkáme
neposlouchá instrukce, jedná zbrkle, dělá to dojem opozičního jednání, ale jde spíše o nedostatečné porozumění instrukci
není schopné ani elementárně plánovat práci a odpočinek
vyhýbá se náročnějším úkolům vyžadujícím intelektové úsilí
často ztrácí a zapomíná věci
rychle a zbrkle reaguje na podněty, chybí mu schopnost „počítat do desíti“
zapomíná plnit úkoly a povinnosti, byť jsou opakovaně požadovány

Když o dítku řekneme, že je hyperaktivní, je to oprávněné za předpokladu, že

neposedí, vrtí se, hraje si s prsty
pobíhá ve třídě při vyučování nebo tam, kde se to nehodí
houpe se na židli přes zákaz doma i ve škole
nevydrží u klidných, tichých her
vystihuje je rčení „jako by měl vrtulku“, stále jakoby je něco popohánělo
stále mluví, ptá se, nevyčká odpovědi

Nazveme-li dítě impulsivním, potom

odpovídá, ještě než vyslechne celou otázku
nevydrží čekat, až na ně přijde řada, odbíhá nebo provokuje
vnucuje se a obrací na sebe pozornost, mluví netázáno, plete se do toho, do čeho nemá

Současná evropská klasifikace chorob rozděluje hyperkinetické poruchy na poruchu aktivity a pozornosti a dále na hyperkinetickou poruchu chování. V americké klasifikaci je užívá termín ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder).

Tato postižení se dělí na typ převážně s poruchou pozornosti, dále s impulzivitou a hyperaktivitou. Třetí je kombinovaný typ.

Převaha počtu chlapců proti počtu takto stigmatizovaných dívek je zhruba troj až šestinásobná. V minulosti se běžně očekávalo, že problémy odezní zhruba po patnáctém roce. Dnes se ví, že v určité podobě mohou trvat mnohem déle. Mohou posléze též souviset i se špatným sociálním zařazením dospělého.

Řada jiných příznaků disharmonického rozvoje osobnosti u dítěte nebývá tak utříděná a vzájemně propojená. Přesto by jim měla být věnována pozornost. Mohou totiž vypovídat o dítěti něco zcela jiného, než že je nevychované, problémové a drzé.