„Nechci a nechci!“

Nechci! Toto slovíčko či chování, které vyjadřuje, jistě zná každý rodič. Některé děti nás jím „oblaží“ již před prvním rokem věku. Ne, ne nechci, neboli období vzdoru. Dítě se nechce domluvit, nechce přijmout danou situaci, daný pokyn. Dostává se ve vztahu k rodiči do opozice.

Hranice tří let

Vzdor dítěte je obvyklý do tří let věku. U některých se projevuje ještě do pěti let. Mezi třemi a pěti lety je toto období méně intenzivní.

Dítě má mít za pomoci rodiče už vytvořené hranice ve svém vývoji. Má mít také dobře vyvinuté komunikační schopnosti a má umět říct, co a jak chce, co se mu nelíbí a co se mu líbí.

Období vzdoru

Období vzdoru do vývojového období dítěte patří. Má tam své jasné místo. Dítě si tímto způsobem hledá své životní postavení, nachází si mantinely, co může a je mu dovoleno a co nesmí a co není dovoleno. Tyto mantinely mu vychovatel musí jasně stanovit.

Podle toho, jak si dítě prožívá období vzdoru, můžeme také usuzovat, jakou vůli bude mít dítě v pozdějším věku. Jak si vehementně půjde za svým. Jak bude pracovat na daném úkolu, jak se do něj „zaboří“ a bude jej chtít zvládnout.

Kompromisy

Základním úkolem vychovatele v období vzdoru je učit dítě kompromisu. Učit je, že nejen ono má pravdu. Učit je ale také ne vždy ustupovat, říct svůj názor nebo jej jinak projevit. A zároveň učit dítě přijmout názor druhého a respektovat jej, ustoupit.

Záchvat vzteku

Je v normě, když se dítě nazlobí, švihne s sebou o zem, kope, křičí. Zkouší to ve chvílích, kdy mu o něco jde, kdy chce něčeho dosáhnout.

Je-li to možné,měli by rodiče nechat v danou chvíli dítě vzdor projevit, aby se negativní emoce nehromadily, aby si je tímto způsobem dokázalo odžít.

Pokud však dítě ve chvíli vzdoru ubližuje sobě (bouchá hlavou do zdi, škrabe se …) nebo ubližuje někomu jinému (plive na někoho, kouše …) nebo ničí majetek nebo zařízení, které je všech (ve chvíli vzteku trhá záclony, kope do televize …), tam už je vhodná konzultace s dětským psychologem, aby doporučil rodiči vhodný postup. Tyto projevy se nedají tolerovat.

Co to znamená?

Terapeut má pomoct rodiči odhadnout, co chování dítěte znamená. Je to vždy vztek – jak jej tedy uvolnit? Je to volání po bližším vztahu s rodičem – jak jej naplnit? Je to provokace vůči rodičům, kterou chce něco vyjádřit – jak to sdělit jinak?

Rodiče v takové situaci musí projevit hodně trpělivosti, porozumění a také láskyplné pevnosti. Chce to také, aby si uměli sami uvolňovat své emoce, pracovat s nimi.

Křik a obviňování dítěte není na místě. Pocity vyjadřujeme ve slovním spojení „já“ a ne „ty“. Čili já se zlobím, já už nevím, co mám dělat, co si mám počít … Nikoliv – ty jsi hrozný, co to zase děláš, to není možné …

12.11.2009 5:09| autor: Ilona Špaňhelová
Více o tématu: chovánídětiemocevztek

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist