Ahoj

2.1.2013 (22:19) #880450 AnonymHost Kdybyste holky věděly, jak byl pro mě loňský rok těžký a málem poslední… Na jaře jsem otěhotněla tzv. na první pokus, pak jsem začala slabě krvácet, podstoupila jsem několik ultrazvuků a odběrů krve na těhotenský hormon, pokaždé s výsledkem, že je to potrat. Měsíc jsem slabě krvácela, se sílami jsem byla […]

#880450
Anonym
Host

Kdybyste holky věděly, jak byl pro mě loňský rok těžký a málem poslední… Na jaře jsem otěhotněla tzv. na první pokus, pak jsem začala slabě krvácet, podstoupila jsem několik ultrazvuků a odběrů krve na těhotenský hormon, pokaždé s výsledkem, že je to potrat. Měsíc jsem slabě krvácela, se sílami jsem byla na nule, často mi bylo na omdlení, zlepšení žádné. Pak jsem jela na plánovaný čtvrtý UZ, sebou jsem měla poslední výsledky odběru na hormon. To už se mnou musel jet manžel, protože já sotva stála na nohou, den předtím jsem celý proležela s trvalou bolestí břicha, která se sice dala snést, ale byla nepříjemná. V ambulanci si mě už porodní asistentka pamatovala a tak rovnou zavolala doktora. Ten udělal ultrazvuk a řekl mi, že je to mimoděložní těhotenství, že mám vnitřní krvácení a že mě budou okamžitě operovat. Já jsem stačila vyjít na chodbu, abych to řekla manželovi, který tam čekal s Maxíkem. Pak už začal kolotoč – na předoperační pokoj, odběry krve na kdoví co, konzultace s anesteziologem (brečela jsem, že se bojím, že už se z narokozy neproberu a že mám malého syna) a na sál. Po operaci mi operatérka řekla, že to bylo opravdu vážné, že ztráta krve byla velká a že jsem měla namále. Také mi museli vzít levý vejcovod, protože byl hodně poškozený. Naštěstí se jim podařilo udělat operaci laparoskopicky, takže hojení bylo v pohodě. V nemocnici jsem zůstala pár dní a propustili mě jen s tím, že se musí 10 dní někdo starat o Maxe, protože nesmím nosit nic těžkého. Prognozy do budoucna: 50% šance na otěhotnění, můžeme to zkusit nejdřív za 3 měsíce, aby se vše dobře zhojilo. S manželem jsme se rozhodli, že to teda to té lhůtě zkusíme a když to nepůjde (jen poloviční šance díky jednomu vejcovodu, můj věk atd.), tak se budeme těšit z Maxíka. Po té lhůtě jsme se teda do toho pustili a opět úspěch na první pokus. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit, když jsem si jen tak ze srandy dělala těhotenský test, když jsem nedostala MS. Těhotenské nevolnosti mi začaly přesně jak u Maxíka, cca v 5. týdnu a vydržely dva neskutečně dlouhé měsíce, díky nímž jsem slabá jako moucha. Tím, že jsem nemohla odpočívat tolik jako při prvním těhu, jsem jak mátoha. A hned jak nevolnosti skončily, tak nastal kolotoč s několika nachlazeními. Už abych se z toho vyhrabala.
Tak taková je naše anabáze s druhým miminkem. Pokud by si s námi příroda nezahrála, tak jsem teď držela v náručí novorozeňátko… Ale jsem ráda, že vůbec žiji.
Asi jsem z těch ženských, co se jen otřou o chlapské trenky a jsou těhotné. Nevím, jakou radu dát vám, co další miminko chcete a nevíte, kdy bude ten správný čas. Všechny jste o dost mladší než já, tak bych vám řekla, ať si to užijete s tím, co teď máte, a až se na to budete cítit, tak do toho jděte. Ale po své zkušenosti také říkám, že nemá smysl moc kalkulovat a plánovat, příroda si to zařídí podle svého…

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist