Tak už jsem trochu vychladla, ale někdy si říkám, jak mě vůbec může napadnout mít další dítě. To už se asi zblázním tuplem 😛 .
Máňo nakupování to je taky kapitola sama pro sebe. Na velký nákupy musíme chodit s manželem, protože to bych prostě sama nedala. Buď ho mám v kočáru a on haleká na celý krám a potajmu krade věci z regálu, nebo když ho dám do košíku, tak se taky snaží vylézt a nebo, což mě přijde horší, se rozhodně celý vozík důkladně ocucat. Začne tím řetízkem jak se košíky spojují, pak držadlo a když ani to mu nedovolím, tak prostě olíže všechno na co dosáhne. Stačí než třeba naberu rohlíky, tak je celej košík mokrej 😐 . Rohlík mu v krámě nedávám, nemám to ráda a snažím se ho učit, že nejdřív věci musíme koupit a pak si je může vzít.
Na to aby jedl sám zatím nějak nemám sílu. Je mi totiž jasný, že to pak budu uklízet minimálně půl hodiny a budu ráda, když jídlo nepoteče i ze zdí. Už teď se mi po lžičce vrhá. Chci mu koupit asi nějaký plastový dětský příbor. Máme totiž doma jen ten dětský kovový a ten mi přijde zatím nebezpečný jak pro Vojtu tak pro mě 😛 .
