Bondi, mě kšíry doporučovala doktorka a že za ruce nemáme nevodit. Kšíry nebo za plínku. Nakonec jsmeto nepotřebovali, Eli se rozhodla úplně samovolně. Lezení už jsme jaksi opustili.
Misho, Eli už se mnou jedla z talíře běžné jídlo. Kuřecí nohu + brambor s máslem a rajčátko. Odmítla mi potvora nudlovou polívku od Hami, tak nakonec jedla můj oběd. Naštěstí to babi téměř nesolila, brambory vůbec a maso jen málo. Já teda vařím většinou denně, nějak je mi blbý dávat 2x totéž … no jsem blb, akorát si přidělávám práci :).
Jo, to chození není co závidět. Ted už je to lepší, ale pořád máš strach, že si rozbije nos, jak není úplně stabilní (hlavně venku, když je na betonu). Navíc je hodně těžký jí vysvětlit, že jdeme tam a tam. Ona si jde, kam chce. Dost často se vrací, staví u kdejakého kamínku, kytky a samozřejmě u všeho, co je fuj. Navíc to strká do pusy. Když ji odtáhnu, tak se vztekne. Normálně je schopná sebou mrsknout i na zem a začít se válet, jak se vzteká. Ted jsme to 3 dny brali dost drsně, žádné konejšení, prostě nechat vyvztekat a spíš ještě plácnout přes plínu, prstíky, aby si uvědomila, že se to nedělá. No, je to trochu lepší, ale ještě to bude boj… :).
Máni, jsem matka potvorora, hřebínek (či něco dalšího) jí zásadně v předsíni odeberu. Ona to totiž za nejbližším rohem mrskne na zem :). Jediné, co jí bere je dudu..
