Ahoj Gabi,
nedá mi to a musím ti dnes taky napsat 🙂 Při čtení tvého článku jsem se musela smát (až se mě manžel ptal, co tak zajímavéo čtu:)) Zvlášť při tvém popisu, jak se malý Toby při přebalování otáčí na bříško a tatínek je z toho celý upocený a taky prskání s plnou pusou – no přesně jako u nás. Není nic lepšího,než poprskat maminku mrkví, případně banánem nebo něčím podobným, co se prakticky nedá vyprat 😀
K tvé otázce na spinkání, Adrianka je o dva týdny mladší než tvůj Toby a taky stále spinká u nás v ložnici, hned vedle mojí postele a přijde mi to naprosto normální. Taky sice v noci už nevyžaduje mlíčko, ale i přesto někdy potřebuje dudlíčka nebo pohladit a to je pro mne daleko pohodlnější jen se natáhnout z postele a do pár minut zase všichni spíme. Kdybych musela vstát a jít vedle do pokojíčku, určitě by to nebyla taková chvilka. Takže žádné přesuny zatím rozhodně neplánujeme. A nad ránem si ji taky někdy beru do postele na dospinkání, sice už se já tak dobře nevyspím, spím tak jakoby napůl, přesto neznám krásnější chvilku, než se k sobě přitulit a pěkně si ještě chrupnout. Když se pak vedle sebe probudíme a Adi se na mě usměje, to je prostě nádhera. Takže vůbec neřeš připomínky okolí a užívej si Tobyho u vás v ložnici a sem tam i u vás v posteli, vždyť už tak jste spolu méně, než by sis asi přála, tak proč si neužít společné chvíle na maximum. Moje mamka říká, že děti jsou nám jen zapůjčeny, tak si je užívejme, dokud můžeme:)
Měj se krásně a hlavně, ať už je Tobýsek zdravý!
Zuzka
