Ahoj Gabi,

Ahoj Gabi,

dnes jsem zjistila, že už byly konečně zprovozněny blogy a našla i tvé dva články. Zatím se tedy v tom moc neorinetuji a nevím, jestli nemáš založenou nějakou novou diskuzi jako BATOLE LIVE, ale snad se i tady v diskuzi najdeme 🙂

Dovolenou jsme si opravdu všichni užili, sice se o mě moje mamka i manžel báli, v letadle se mě několikrát ptali jak mi je a na místě jsem nesměla nic nosit, ani osušky na pláž, aby se mi náhodou něco nestalo, ale jinak to bylo báječné. Mamka byla neustále s Adinkou, pořád si hrály a Adi vypadala naprosto spokojeně, takže my jsme si s manželem i chodili na romantické procházky podél pláže, večer na večeře, užívali jsme si jako na líbánkách 🙂

Před dovolenou jsem měla s Adi problém s jídlem, skoro měsíc odmítala naprosto cokoliv jíst, jen byla ochotná vypít mléko nebo kaši, ale jedině z lahvičky, na lžičku nechtěla vzít nic, jakmile uviděla, že se k ní blížím se lžičkou, nastal útěk kamkoliv, hlavně zahrabat hlavu, abych se jí nedostala do pusy. Pokud se mi podařilo v nestřežený okamžik nacpat něco do pusy, druhá lžička už se mi nepodařila nikdy. Byla jsem z toho zoufalá, řešila jsem to i s doktorkou, ketrá shledala, že je Adrianka naprosto zdravá a že máme vytrvat. Po převážení jsme zjistili, že za dva měsíce přibrala dva gramy. Moje nervy… No a v Chorvatsku, hned první den, Adi začala sama vyžadovat jídlo hlasitým mlaskáním. Jedla pořád, hodinu po ranním mlíčku už se dožadovala svačinky, oběd zhltla jedním dechem, pak si zdřímla a hned po probuzení si žádala další svačinku. Na pláži baštila broskve, melouny, nektarinky. Se smíchem jsem říkala, že nám ji někdo vyměnil a měla jsem samozřejmě strašnou radost. Navíc jak jsme bydleli v apartmánu, vařili si sami a přístup k čerstvému ovoci a zelenině byl neustálý, tak jedla samé zdravé dobroty. Asi změna ovzduší pomohla 😉 Trošku jsem se bála, co bude po návratu, ale jakž takž se drží stále. Už to sice není jako malý otesánek, co sní všechno, ale jí pravidelně a víceméně vše, co jí nabídnu.

Taky se na dovolené docela rozmluvila. Jak jsi psala v článku, jak vám Toby zamítnul sestřičku, tak takové rázné nee nám taky Adi často předvádí. Kolikrát se až divíme, že rozumí otázce :)Pak taky začala říkat bába a máma. Do té doby jsme byli všichni táta, jako u vás 🙂 a když teď řekne máma, jsem na měkko a dovolila bych jí všechno. A ona to potvůrka ví a začíná to na mě dost používat. S výchovou jsme tak teď dost na štíru, Adi řekne máma a já taju. Jinak je to u nás jako u vás, já se snažím hledat kompromisy, náhradní řešení a manžel je pro rázné ne a hotovo. No, nefunguje ani jedno. Na můj kompromis mi Adi odpoví nene a ukáže, co že to chtěla třeba právě z myčky vzít a že to není ono, co jí podávám a když nevyhovím, tak se vztekne, beránek náš malý a je řev. Na tatínkovo rázné ne reaguje řevem hned. Výsledek stejný. Takže radu, jak na výchovu ti nedám, jen ujištění, že v tom nejste sami 😉

Teda dnes jsem se nějak rozepsala 🙂 Ještě ses ptala na mé těhotenství. Vše je v pořádku, dnes jsem ve 35tt, takže už se to blíží. A já se těším,až to budu mít za sebou. V těch vedrech a s a kční Adriankou za krkem, která opravdu chvilku neposedí, je to dost náročné. Ale důležité je, že prcek v bříšku je v pořádku a u mne taky vše ok. takže zbývá jen vydržet.

Hezké léto Tobě i Tobískovi a brzy zase na napsanou 🙂 Zu