Ahoj Gabi,
teď jsem dočetla tvůj článek a běhá mi mráz po zádech a nepřestávám kroutit hlavou. I když mě to bohužel ani moc nepřekvapuje. Osobní zkušenost podobnou nemám, ale to nejspíš jen proto, že moje mamka pracuje v nemocnici a tak, kdykoliv jsem něco potřebovala, bylo vše bez problémů, protože šla se mnou. Tady v Praze, kde mamču nemám, jsme naštěstí pohotovost zatím navštívít nemuseli. Naše dětská doktorka je totiž tak hodná, že dává i své soukromé číslo a kdyby bylo nejhůř, dá se jí volat. (ťuk ťuk ťuk, zatím jsme to nepotřebovali). Ale teda to co popisuješ, to bych já asi nerozdýchala, jsem docela klidná povaha, dokud nejde o mé blízké, pak dokážu být hodně zlá. Vůbec si nedokážu představit, co bych dělala, ale za rámeček by si to paní doktorka asi nedala.
Co vlastně Tobískovi nakonec bylo? Zjistili to aspoň v Belgii? Jinak k tomu nezabírání Nurofenu, nám se to jednou stalo u Paralenu, to když jsem Adi jednou dala místo čípku sirup. Čípky zabíraly vždy, ale špatně snáší jejich zavádění, tak jsem jí chtěla ulevit a koupila sirup, ale ten vůbec nezabral a ještě ho nakonec po hodině vyzvracela. Přitom by měl být Paralen jako Paralen, ale zřejmě není.
Jinak děkuju za rady ohledně cestování a vidím to na letadlo.
Mějte se moc hezky a hlavně, ať už jste zdraví.
