Ahoj Veroniko. Nesmírně ráda čtu Tvé vyprávění o Anitce. Jsi snad jediná maminka miminka, která se „hrdě hlásí k výchově láskou a respektem“ (můj pracovní název ;o)) ). Anitku si berete do postele, nosíš ji, houpeš, běžíš k ní , když zapláče, kojíš ji kdykoliv potřebuje. Nenutíte jí jídlo, které nechce. Respektujete její potřeby a máš obavu a řešíš co pro ni může znamenat očkování, výplach kanálků apod. Nemáš strach, že ji rozmazlíš, že naruší Tvůj prostor a režim, že Ti přeroste přes hlavu a že by si Tě mohla omotat kolem prstu, manipulovat s Tebou. Je to smutné, ale častěji slýchám od maminek na hřišti, v čekárnách a i od kamarádek : jen si řvi, však přestaneš. To si nezvykej nebudu lítat jen kolem tebe. No tak ted tě teda kojit nebudu, počkej. Už tě nosit nebudu máš 1,5roku a chodit umíš. Budu se Ti věnovat až si dopiju kafe s tetou a atd.Přijde mi to tak surové a necitelné a nebezpečné- jak se to asi těm maminkám vrátí až budou potřebovat své děti , když jim bude 80…Za úplné zvěrstvo považuji Estivilovu metodu…A úplně jsem zajásala, když jsi na ni veřejně vyjádřila také odmítavý názor. Díky!
Gratuluji Ti k nádherné dceři a Anitce moc gratuluji k úžasné mamince a tátovi!
Jana
