Tak muj pribeh ma smutny zacatek, ale za to (snad) stastnejsi konec 🙂 Prvni tehotenstvi prislo neocekavane, s pritelem jsme meli spoustu planu… nakonec jsme ale meli z miminka radost a rikali, ze cekame malyho „clovicka“ a takhle jsme mu rikali az do konce tretiho mesice, kdy jsme o neho prisli… Bylo to hodne smutne a tohle jsme opravdu necekali, ale i presto jsme se zacali pomerne brzo snazit o druhe! A taky se nam to po pul roce povedlo! Tentokrat byla nase radost opravdu velika! Delala jsem si tehotensky test, prinesla ho ukazat pritelovi a v televizi davali zrovna nejaky program o UFO, tak mi pritel pohladil brisko a rika „cekame naseho malyho ufonka“ a tak jsme mu od te doby nerekli jinak nez nas „ufonek“ 😀 Ale ani tentokrat nam bohuzel stesti nepralo… O ufonka jsme prisli jeste drive, ve 12 tydnu… to uz jsem byla opravdu zoufala a verila, ze mi proste neni prano mit miminko… Rekla jsem si tedy, ze to nechame osudu a nic neresila. A asi i proto o dva roky pozdeji jsem zjistila, ze jsem jiz ve tretim mesici tehotenstvi! Mela jsem radost, ale stejne tak i strach, ale rikala jsem si do tretice vseho dobreho to proste musi vyjit! A tak jsme miminku zacali rikat „stistko“! Nenechali jsme si rict pohlavi, to pro nas bude prekvapeni! Zatim je to pro nas stale jen stistko, ktere se (snad) pristi tyden jiz vyklube a konecne ukaze v cele sve krase svym stastnym rodicum 🙂
