Panebože v 6 ráno??? Nooo, to by Tony moh zkusit…. Když se nám chce spát a jemu ne, tak se na něj vyprdneme a jdeme si lehnout. On pak příde…
Aha. Tak to ste teda hodně aktivní. Tony se naštěstí často zabaví sám, takže nepotřebujeme pořád něco vymejšlet.
Do školky rozhodně hned tak nepude. Nejsem padlá na hlavu, abych ráno vzburcovala a vypravila dvě mimina, násilím vzbudila Tonyho (nenávidí buzení) a sebe a vezla ho někam do háje do školky. Tam ho vysadila, přijela domů, všechny svlíkla, nakrmila, přebalila a už abych zas vyjížděla, abych ho vyzvedla… ???? To bych nezvládla ani jeden den… Nehledě na to, že by Tony přitáh domů ze školky všechny ty příšerný dětský nemoci a odnesly by to i čerstvý mimina, čimž bych jim pravděpodobně odpálila imunitu. Dávat starší dítě do školky, když je ženská doma s mladším mi fakt příde uhozený. Eště bych do toho mohla vařit a začít žehlit ne??? :-)))
Jsou děti, co jich je asi dost, takže se někde potřebujou vybít (pro tento případ koupíme na zahradu trampolínu a prolejzačky – pískoviště a klouzačku už máme). Jinak to nebudu řešit. Tony i ty další dvě si prostě užijou život na vesnici se všim, co k tomu patří. S nástupem do školy půjde všechno do háje, tak proč se mučit už teď.
Ale obdivuju všechny ty matky, co jsou ochotný všechno tohle podstupovat dobrovolně a ještě se u toho usmívat. Já jsem sobeckej rodič, kterej se potřebuje vyspat a občas přes den flákat, aby byl milej a ochotnej pro svoje dítě udělat cokoliv, Třeba mi Tonyho ještě nikdy nikdo nepohlídal, když nepočítam koncert Muse, na kterym sem byla v listopadu. Prostě ho mam na krku 24 hodin denně. Děláme spolu všechno, chodíme nakupovat, uklízíme, založili jsme spolu trávník, zasadili thuje, štěrkovali… I výmalbu celýho baráku jsme absolvovali s Tonym, včetně stěhování, zařizování… Možná proto se chová všude normálně a nedělá scény, je zvyklej. Často sem s nim nakupovala potraviny i tři hodiny a a ni necek. To se hned tak nevidí. Kolikrát jezdíme autem celej den a zvládá to. Rád se dívá z okna nebo spí. Zkoušel občas protestovat, když byl malej. Pustila jsem nahlas rádio a nevšímala si ho. Pochopil, že v autě se maminka musí soustředit na řízení, takže ani nepípne. Řešit za jízdy řvoucí dítě bych si nelajzla.
Taky bydlíte na vesnici u lesa? Je to nádhera co? Ten klid… Nemůžeme se s manželem vynadívat, užíváme si to pořád a pořád nemůžeme uvěřit, že máme to štěstí. Když projíždim Prahou, jsem úplně znechucená… :-)))
PS: dítě jsme plánovali až tak za rok… :-)) Ale my se nikdy nesnažíme a já do toho vlítnu hned…
