Rodila sem na Mikuláše loňského roku, porod byl vyvolán na 3pokus-náběh na preaklampsii….Před porodem sem četla xxx článků o porodu, poslouchala zkušené a měla sem obavy, že nepoznám kontrakce-abych za včasu vyjela do porodky. Nakonec to za mne vyřešila hospitalizace při první prohlídce v porodnici-tlak vyskočil 190/110 a já se bála, že budu mít císaře…..Týden mi srovnávali tlak a když byl ustálen začli vyvolávat pomalu-3 půlka tabletky byla nejsilnější- v 8hod monitor, v 9,30 bolesti v křízi, kolem 10hod volám manžovi, at odpo přijede,že dnes budem rodit, v 10,30 mu volám zpět, at přijede co nejdříve, že mne posílají na sál. Bohužel sestry neměly pochopení pro mé první kontrakce, nebyla jsem schopna stát v klidu, aby mi natočily monitor dětátka, do toho sem zvracela na zem, ale žádná výtka se nekonala, ba naopak, ve 12hod sem byla na sále a prosím sestřičku o epidurál, jelikož sem měla problémy s tlakem, tak to tam začlo zas nějak zlobit a už sem byla na lehátku, pak si jen vzpomínám, že se jim říkala, že už nemůžu,že se mi chce tááák hrozně moc spát, že už víc tlačit nemůžu, mezitím se tam sešlo nějak moc dr a jeden z nich mi říká: „maminko když ještě 3xzatlačíte, miminko je venku“-ta věta mne „probrala“, že sem do toho dala maximum a pomocí jedné sestře, která mi skákala na břicho, se maličká narodila ve 13,08-takže hodinu po přijmu na sále- bez epi, bez klystyru….opět nikdo mne neponižil při mém vytlačení… Ten pocit, kdy ten zázrak vyleze z vašeho těla, kde sem jí chranila a hladila 38tt je NEPOPSATELNÝ, NEJÚZASNĚJŠÍ A NEJNEJNEJ ZÁŽITKEM NA CELÝ ŽIVOT……i když poporodní následky trvaly 2měs, vnitřne sešitá a jizvu občas cítím, jsem štastná, že sem si to mohla prožít přirozeně. Jinak placenta nešla vyloučit, takže mi udelali kyrytáž pod narkozou,za což sem vděčná, mé kamarádce to dělali za zaživa, a ta mi říkala, že to bylo horší než porod…..jen je škoda, že následky byly hrozné neb sem po porodu nekrvácela-takže bych měla ještě idealní 6ti neděli, ale bohužel….Dnes vím, že kontrakce se poznají na milion procent- ta bolest je originální a přitom „hezká“-opravdu, mne pomahalo stat ve stoje-pokrčit nohy a kroutit panví-bolest byla v celku prijatelná,ale jakmile se člověk zastavil-i tak sem si říkala-už je to tady a já RODÍM.
Dcera je naším nejúžasnějším pokládkem na světě, pro kterou „dýcháme“. Je úžasna, zdravá a vypadá spokojene. Manžel se brání druhému dítěti a já se tedy bojím těhotenství a bojím se, že to druhé dítě by nebylo tak hodné jako tohle je, takže si jí užívám na bilion procent a nemůžu si jí dolíbat….a nevím jak změním názor za pár let, ale momentálně mi nic nechybí…….Všem vám srdečně přeji pohodové, krásné a nezapomenutelné zážitky z porodu, ochotný personál a hlavně zdravé mimísky- to je to nejdůležitější….
