No tak to je super,že dědeček z tátínkovi strany kupje kočárek.On nám před dvěma léty umřel,ale to je stejně jedno přítel se s ním nestýkal a s jeho matkou se nestýkáme taky.Moji rodiče nám půjčili dost na dostavbu domečku takže taky nic.
Včera jsme se rafli kvůli prašulím.On si dal vasoké splátky u svýho kamaráda který nám dělal obklady a já se bojím,že to neutáhneme.Teď budou sice prázdniny,dcera nikam nejede,ale stejně.Říkala jsem mu,že počítá s tím,že kočárek už mám po dceři a já na to,že co kdybych ho v té době prodala a teď neměla nic.Nebo,že máme věci po dětech(teď je bude mít ségra a já si je od ní vezmu v říjnu),že co kdybych nic neměla tak něco bych musela koupit a i v sekáči to stojí peníze.No řeknu vám,že mi to přišlo tak líto a bulela jsem jak želva.Ještě teď je mi do breku.Kočárek bude aasi teda nejspíš jako poslední věc a myslím,že si pro něj dojedem do Polska.Budem riskovat,ale risk je zisk.Vždyť já můžu koupit něco taky a pos.. se mi to a když to koupím tam tak nic.Pak večer jak mi to bylo všechno líto tak nevím asi byli erupce na slunci dcera prudila a tak jsem ji seřvala div že jednu neslízla(no nerva na pochodu) a pak samozřejmě výčitky hlavně kvůli Bopiškovi,že jsem jako matka selhala. No jedna deprese střídá druhou.
Ráno jsem vydrbala dva koberce který táta odněkud přitáhnul.Budou se hodit do pokojů-krásně prokoulky.Přítel bude zas remcat,ale jinak bysme chodlili po betonu ikdyž je v tom topení,ale takhle to bude útulnější.Budem to mít v baráčku každý pes jiná ves,ale už budem v novým.Časem,ale opravdu časem si to utřídíme.
