Zdravím těhulky a maminky! Už jsme doma! Ale pěkně popořádku… V pátek 28.5. jsem byla na vyšetření u gynekologa a ten mi sdělil 2 zprávy: jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá byla, že jsme oba zdraví a že jsem otevřená na 1,5 cm, ale že malý si ještě nejspíš v bříšku počká do termínu (1.6.). Špatná zpráva zněla – chlapeček je otočený zadečkem dolů a je dost velký (cca 3600 g), takže budeme dělat císařský řez 31.5. ráno… Šok, zklamání, strach… Tak dlouho jsem se připravovala na přirozený porod a teďka tohle. Hned jsem volala manželovi, přijel za mnou a snažili jsme se oba z toho vzpamatovat. No nic se nedá dělat. Když císař, tak císař. Zašli jsme si ještě na oběd a vraceli se domů, když mě začalo pobolívat bříško. Nejprve nenápadně (myslela jsem si – poslíčci), pak víc a častěji, tak jsem si vytáhla papír a tužku a začala zapisovat… Celou hodinu bolestivé stahy co 6 nebo 5 min, po hodině se zkrátily na 4 min. Rychle do porodnice! Do 15 min. byl u nás taťka s autem a jelo se. V porodnici mi natočili pásy, doktorka se podívala dovnitř a „ouha, jste otevřená na 4 prsty a dítě je koncem pánevním, budeme muset rychle volat anesteziologa“. To bylo cca 17:00… Nebudu přesně popisovat jak jsem si „užívala“ 1. dobu porodní ani jak vypadala operace, jelikož anesteziolog se moc nepředvedl a bolelo to, jako bych rodila normálně a tak mě ještě museli narychlo uspávat, takže jsem malého viděla asi jen na půl minuty a pak mě někam odvezli, píchli morfium, běhali tam nějací doktoři, sestřičky…Moc si z té noci nepamatuji. Ráno jsem byla jak v mrákotách. Manžel mi řekl, jak vše probíhalo, že Kubík je zdravý, narodil se v 19:06, váží jenom 3050 g, neměřili ho, protože měl nožky nahoru. Pak mi ho na chvilku přivezla sestřička ukázat…Bulela jsem jak malá. Potom mě převezli na jiný pokoj, ale bez malého, tak jsem z toho byla hodně nešťastná. Na štěstí jedna hodná setřička zařídila, ať mi ho zase na chvilku přivezou. Už ho začali dokrmovat, takže jsem ještě nekojila. Ale nevzdali jsme to. Zařídila jsem si od dalšího dne nadstandartní pokoj, kde se mnou mohl být celou dobu manžel aby mi pomáhal starat se o malého a dokonce se nám podařilo rozkojit. Z porodnice jsme odcházeli 5. den po operaci. Malý je zdravý, prospívá, je plně kojen ( i když zatím musíme používat klobouček) a já jsem každým dnem silnější. Manžel je s náma doma, takže si drobečka užíváme, jak jen to jde. Tenhle porod byl prostě absolutně něco, co jsme nikdo neočekávali, ale tak jako každá šťastná mamina říkám:“stálo to za to“!
