Ahojky,
tak mě partner neopustil v těhotenství, ale chvíli po porodu se začal ke mě chovat jak k cizí. Stále častěji zůstával dýl v práci (tedy podle jeho slov, měl hodně práce). O víkendu měl zase jiné aktivity.Po šesti nedělí mi poprvé řekl, že mě nemiluje. S malou mi téměř nepomáhal-nebylo kdy. Dnes jé mé dceři 7 měsíců a partner s námi dva měsíce nebydlí. Je hrozné se s tím smířit, malá byla chtěná snažili jsme se několik měsíců, pak jsme měli oba radost, že se to povedlo, dokonce jsme plánovali, že se vezmeme a budeme mít druhé dítě. Do dnes pořádně nevím proč se otočil ke mě zády. Prý si uvědomil rozdílnost našich pohledů na život. Co na to říct? Strašně to bolí, ale chvílema si myslím, že už bude líp, ze začátku jsem pořád doufala, že se vrátí, protože říkal, že si musí vyčistit hlavu a aby jsme si od sebe odpočinuli. Ale ted je mi jasné, že mu to takhle vyhovuje. Když chce tak se přijede podívat na malou a zase odjede. A já jak ho vidím, zase mám plnou hlavu otázek, proč a co se stalo a co jsem měla udělat jinak..atd. Opravdu je to boj na dlouhou trat, a člověk musí myslet na to, že ten malý tvoreček nás pořebuje a potřebuje nás klidné a štastné. Bolí to, ale také doufám, že jednou bude zase dobře a najdeme tátu a partnera, který nás bude milovat a chtít s námi být.
