Dobrý večer nebo ahoj, nikdy jsem se nezúčastnila žádné diskuze, nikdy jsem si žádnou nečetla a ani nevím, jak se tedy do diskuze zapojuje. Tuto diskuzi jsem si našla, asi ze stejných důvodů jako Vy – číst, pátrat o trápení s početím. Pro psaní jsemse rozhodla proto, že nemohu ani věřit tomu, že jsou zde dívky, co jsou na tom stejně jako já a to téměř na měsíc. S manželem jsme se rozhodli pro mimi v prosinci 2009. V září 2010 jsem šla ke ke svému gynekologovi. Manžela poslalai na spermiogram. Né příliš dobrý. Hned nás poslali do centra asis. rep. Zde zjistili, že mám jinak ovulaci – později, navíc mám prolbémy se štíznou a mléčnou žlázou. Takže manžel a já – 1:3. Bomba. V listopadu a v prosinci jsem šla na ultrazvuk, dali mě inijekci na lepší ovulaci, navíc beru duphaston a ještě léky na ŠŽ. Pak jsme na polvel se museli milovat. Po dvakrát se mě už málem objevili 2 čárky a stejně jsem dostala menstruaci. Ta poslední vlastně přišla teď. Normálně to mám po 28 dnech. Teď nic. Už jsem se těšila. Ještě přišli boelsti břicha. Šla jsem k lékaři a zjisitli mě místo těhu 2 cysty. 33 den, kdy běžně to nedostávám jsem to zase dostala. Teď se s manželem rozhodujeme jeslti půjdeme znova a potřetí na ultrazvuk a zase přirozeně nebo jestli máme už zkusit inseminaci. Prosím Vás máte někdo zkušenosti s inseminací? Jak se to dělá? Jeslti zůstanu na neschopence? apod. To, jaks e cítíte narposto chápu. Někdy když přijde menstruace, tak to vezmu, někdy když nejsem dobe naladěná a zrovna mi otehotní známá, tak probrečím večery. Ach jo. Také nejsem nejmaldší. Miluji děti, děsně si je přeji. Já i manžel. NVÍC MÁM ALE V SOBĚ BLOK. Bojí se hrozně porodu, že to nezvládnu, že se mi něco stane, bojím se bolesti. Možná, i to mě brání v otěhotnění. Už píšu asi dlouho, ale ….. asi víte. Prostě to trápí.
