Včelko, hlavně že v tom Motole Viky proklepli, že nemá nějaké metabolické onemocnění jako cukrovku nebo štítnou žlázu. Mně by to také štvalo, kdyby mě doktorka takhle šmahem odsoudila jako matku, která ničí svému dítěti zdraví. Syn mojí kamarádky v ČR měl silný reflux a pak měl blok cokoli jíst, takže každé jídlo bylo u nich doma utrpení, snažila se do něj něco dostat, také málo pil, takže počítala na mililitry, kolik toho vypil. Občas se jí podařilo do něj něco dostat, když ho zaměstnala tím, že koukal na TV nebo na vycházce na výlohy a v tom okamžiku se nesoustředil na jídlo. Několikrát skončili několikrát v nemocnici na kapačkách, protože on byl normálně čilý jako každé jiné dítě, ale díky nedostatku jídla pak zkolaboval. Ve finále skončila v nějaké pražské nemocnici (to mu byly asi dva roky), ale na psychiatrii, protože jí obvinili, že mu nedává jídlo a musela být s ním na nějakém oddělení spolu s anorektičkami atd. a musela ho krmit (snažit se o to) jen v jídelně (na pokoji nesměla) a u toho jí vždy sledovala zdravotní sestra. Ona byla vždycky šťastná, když si kluk trošičku něco oblíbil a jedl to, třeba jogurt. Nakonec byla ráda, že jí třeba i slané tyčinky (akorát mu z nich odrobila sůl). Pak se to časem srovnalo a teď je v pohodě (už chodí do školy). Ale ten rok nebo dva, co to trvalo, to byl pro ní horor.
Hlavně se snaž před Viky nedávat najevo, že je jídlo nějaký problém, aby nezačala jídlo odmítat, aby se mamince zavděčila. Člověk nikdy neví, jak se jim to může v té jejich malé hlavičce pomotat. Myslím, že i u té vaší doktorky by bylo lepší, aby u toho nebyla.
