Já jsem taky Peti zatím rozhodnutá, že si pak u druhého nenecháme říct, co bude:) Ale u toho 3D bych se bála, že to uvidíme 😛 To jste fakt dobří:) Nelyn, já když se tak večer podívám na ten den zpátky, tak si říkám, že jsem přece měla spoustu času, ale nic jsem nezvládla udělat. Vždyť přece kojím po třech až čtyřech hodinách – co sakra dělám mezi tím?:D Jenže než Radovánka přebalím (každé druhé přebalování má ten „meruňkový džem“ rozpatlaný všude, takže je to i s řádnou koupelí prdýlky), než ho přesvědčím, aby se přisál, pak třeba 20minut střídavě pije a usíná, odbrknout, uspat – to je prostě nejmíň hoďka. No a ono se uspat třeba nepovede, tak si ho posadím na klín proti sobě a čučíme na sebe…:D Nebo chodím utišovat do košíku a prostě dělat při tomhle nějakou souvislou činnost, to je děs. Strašně bych potřebovala máknout na něčem do školy, každý večer si říkám, že ten další den už se do toho pustím a ani jsem se nedostala k tomu, abych ty papíry našla:P Ale pravda, že na to, co je třeba udělat doma (uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit), to se celkem v poho dá, protože u toho nemusíš nutně být v kuse.
Jinak dneska jdem poprvé na vážení k panu doktorovi, tak jsem napnutá, jak dopadnem. Mám totiž pocit, že malej, co vypije, to pak zas vyhodí:S Tak nám držte pěsti:)
