Raduš, možná rýpou s tím čtvrtým, protože je v současné době už dost zvláštní mít tři děti. Mají je jen určité sociální skupiny :S Přitom já jsem ze tří dětí a jsem za to ráda. Ono se to nezdá, ale když se v rodině něco stane, tak si pak můžou být sourozenci vzájemně oporou. Já také neřeším, jestli někdo má vůbec děti (ať už z vlastního rozhodnutí nebo proto že nemůže nebo zkrátka nemá k sobě toho druhého, bez kterého to nejde) nebo má dětí pět. Ti lidé, co rýpou, si vůbec neuvědomují, že můžou tu ženu nějak ranit. Copak oni vědí o tom, proč se rozhodla zrovna takhle.
Tady je v rodinách spíš dětí víc. Samozřejmě mladší ročníky mají jedno nebo dvě, ale střední generace má dětí víc. Sousedi hned vedle nás mají 4 děti, lékárnice o pár baráků dál má tři. Tady má víc dětí nejen ta sociálně slabší skupina lidí, ale také lidé bohatší, protože početnější rodiny mají různé výhody (např. slevy na dráhu nebo v některých obchodech – dostanou průkaz od sociálky, že jich je hodně a s tím průkazem můžou pak slevy uplatňovat) a tak se jim nemusí tolik snížit sociální úroveň. My bychom chtěli dvě děti, když to skončí na jednom, tak budeme rádi aspoň za Maxíčka. A kdyby to další byly náhodou dvojčata, tak bych o redukci embryí vůbec neuvažovala. A kdyby se stala nějaká nehoda a my po dvou dětech čekali další, tak si myslím, že bychom si ho také nechali. Až když jsem byla teď těhotná, tak jsem jsem si začala uvědomovat, jaké je dítě zázrak a jak se říkalo – boží požehnání. A možná se pro třetí rozhodneme dobrovolně. Manžel má kamaráda (také Češi, co žijí ve Francii) a ten má tři kluky. Při tom třetím teda byla manželka těžce zklamaná, že to není holčička. A kdyby prý věděla, že čtvrté bude zaručeně holčička, tak by šli do čtvrtého. Mně by ale bylo jedno, kdybychom měli jen kluky, hlavně aby byli zdraví.
