Máňo přesně vím, jak se ta paní cítí. Já s tím ze začátku měla taky velký problémy. Tím, že jsem Vojtu poprvé viděla až 3 dny po porodu a ani se ho pořádně nemohla dotkout a hlavně nikdy jsem neměla pocit, že jsem ho porodila, že ho ze mě prostě jen tak vyřízli tak jsem taky neměla pocit, že už je ze mě máma. Dokonce i ty první dny, když už jsem měla Vojtu doma. Nikomu jsem to ještě neřekla, ale vám tady to povím. První dny jsem třeba chodila s kočárem a říkala si, že je mi vlastně jedno, co se s Vojtou stane, jestli bude v pořádku a tak. No ale naštěstí to trvalo maximálně 14 dní. Teď už si to užívám plnými doušky. S Vojtou začíná být fakt sranda, skoro celý den se na mě směje a já si konečně připadám jako maminka. Teď jsem teda pro změnu zralá na psychiatra z bydlení s tchýní. Fakt mám normální ponorku, všechno mi začíná lézt na nervy a zatím si moc nedovedu představit, jak to tu přežiju ještě nějaký 3 roky……
Jo a deníčkek Vojtovi píšu 😀
