Jediné, na čem trváme jako na nové věci je autosedačka. Samozřejmě je důležitá matrace do postýlky, ale postýlka může být stará. Spousta lidí má doma vyhovující komodu nebo skříňku, kupovat celé nové „monstrum“ mi přijde zbytečné.
Kacko, já mám pořád takový podvědomý pocit, že je to holčička, ale fakt nevím proč si to myslím. Ale jestli to bude chlapeček, tak budu úplně stejně ráda. Manžel neupřednostňuje kluka, je v tomhle rozumný (ne jako můj švagr, který tvrdil, že mu holka nesmí přes práh, že jedině kluk je ta jediná možnost – a pak byl z dcery celej pos…), ví stejně jako já, že i kluk může být ťunťa a holka může být dračice co bude hrát fotbal a opravovat auta. Jestli budeme mít dvě děti, tak pokud to budou dvě holky nebo dva kluci, tak budou po sobě moc dědit věci, a kdyby to byl páreček, tak se to má zase výhodu, že budou už od dětství nuceni si zvykat na „druhé pohlaví“. Takže u mě fakt platí „hlavně ať je to zdravý“. Myslím, že je dobré vědět dopředu, co se narodí, aby si na to rodiče mohli zvyknout 🙂 a i podle toho plánovat výbavu. Není to proto, že bych nevydržela to čekání do porodu, ale prostě mi to přijde praktičtější.
Krev mám „starší“ než můj manžel, tak to mohla být holčička. Jaké jiné zaručené 😀 metody existují?
